Nemusíš být silnější, než jsi

Skutečná žena polapená a žijící v mužských fantaziích o ženách. Zmítá se mezi tím, po čem touží, a tím, co je správné. Mezi tím, co by bylo rozumné, a tím, co doopravdy chce a co ji nakonec zničí. Příjemně se v těch fantaziích tradičního ženství necítí, ale nic jiného si představit neumí. Tak by se dal shrnout svět písní Lany Del Rey, který zpěvačka a autorka s každým dalším albem prokresluje do jemnějších a odstíněnějších detailů.

Když na konci roku 2011 Lana Del Rey (vlastním jménem Elizabeth Grant) bodovala hitem Video Games, stala se virální senzací a objevem sezony, ale také zásadně rozdělila kritiky, kteří její retro image a sebeprezentaci považovali za vypočítavou. Nejspíš nikdo si tehdy nedokázal představit, že její kariéra nakonec bude patřit k těm nejstabilnějším a nejvytrvalejším, jaké pop desátých let přinesl. V roce 2019, s čerstvě vydanou novinkou Norman Fucking Rockwell, je Lana Del Rey respektuhodný a konzistentní tvůrce. Vybudovala si vlastní svět postavený na poetice fatálních vztahů a dlouhých popisech toho, jak ztracenou a nepochopenou dívkou je. Svět, který se svou propracovaností a náladou v mnohém podobá raným dílům Leonarda Cohena nebo Nicka Cavea – pouze s tím rozdílem, že Lana Del Rey zhoubné vztahy a hnutí vášní líčí z ženské perspektivy.

Právě pod vlivem této optiky se Lana Del Rey stala předmětem mnoha vypjatých sporů o to, jakou podobu má současné ženství. V době, kdy takřka bez výjimky každá popová hvězda zpívala o „ženské síle“ a…