Peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa (1936) je autor u nás oblíbený a vydávaný. A protože byl navíc letos hostem festivalu Svět knihy, rozrostl se seznam jeho děl v češtině hned o tři položky: starší erotickou novelu Chvála macechy, soubor esejů Volání kmene a Llosův zatím poslední román Pětinároží z roku 2016.
V půli šedesátých let ho proslavily hned první knihy Město a psi a Zelený dům, jež pomohly nastartovat boom latinskoamerické literatury, posléze stylové experimenty vystřídal spíš odkaz evropského a amerického románu. V jeho rozsáhlé bibliografii najdeme i díla surreálná, historická a humorná, ale základním tónem je jakási skepse či ostražitost provázená odklonem od původních levicových pozic. To však neznamená, že přestal být angažovaný a vyjadřovat se k politice, naopak. Když v roce 2010 přebíral Nobelovu cenu, bylo to „za zmapování struktur moci a pronikavé zobrazování odporu, revolty a porážky jednotlivce“. Zmíněná trojice dává možnost tohle všechno si uvědomit – a navíc prověřit tezi deníku The Guardian, že ze všech nobelistů je Llosa snad tím „nejpikantnějším“.
Další vrsty, další významy
Chvála macechy (1988) se zprvu jeví jako erotické vyprávění určené mírně dekadentním intelektuálům sdílejícím s autorem zálibu ve výtvarném umění. Do vášnivého vztahu dona Rigoberta a jeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
