Z těch hlavní se ještě kouří

Sdělení některých pouličních protestů může nejlépe vystihnout jediná rekvizita. Přesně to se stalo minulý týden v centru Prahy, kdy početný dav demonstrantů přinesl před hlavní sídlo komunistické strany rakev. Na ní bylo napsáno pět jmen, která do té doby málokdo znal. Pět obětí padesát let starých událostí, které se vždy krčily ve stínu invaze komunistických armád, k níž došlo o rok dřív. Přitom oběti ze srpna 1969 popisují české dějiny neméně dramaticky a na komunistickou stranu vrhají stín těžké viny a nevyřízených účtů. Všichni lidé napsaní na rakvi byli totiž zastřeleni komunistickými polovojenskými oddíly zvanými Lidové milice během demonstrací na první výročí srpnového vpádu, v nichž chtěli občané vyjádřit nesouhlas s opětovným tuhnutím poměrů a pokračující okupací Československa.

Komunisté si drželi Lidové milice jako svoji soukromou armádu určenou k nasazení proti všem, kdo sebrali odvahu dát najevo nespokojenost s jejich mocí. Odpovědnost za smrt nevinných lidí tak padá i na hlavu dnešní komunistické strany, která se hlásí k tradici své předchůdkyně a velebí strůjce tehdejších vražd. Už jen z úcty k mrtvým je dobré si to čas od času připomenout. Jde totiž o jednu z nejtragičtějších událostí moderních českých dějin, které se stále ještě nedostalo potřebné pozornosti.

Promyšlený zločin

Patrně ani ti nejskeptičtější demonstranti, kteří na konci osmdesátých let protestovali proti  stejnému režimu a v listopadu 1989 dosáhli jeho konce, si neuměli…