I když tento sloupek píšu ještě z pohodlí pražského domova, až jej budete číst, budu už na Blízkém východě, kde bych měl měsíc hostovat ve Weizmannově institutu věd v Rechovotu. Stanu se tak na chvíli obyvatelem Státu Tel Aviv, který se rozkládá na planině mezi Středozemním mořem a Judskou pahorkatinou, zhruba mezi městy Netanja a Ašdod. Bude to pro mě velká změna proti předchozím pobytům, kdy jsem během minulého čtvrtstoletí více než rok žil a pracoval ve Státě Jeruzalém.
Pokud teď horečně listujete zeměpisným atlasem a klepete si na čelo, neboť žádné takové státy neexistují, podívejte se na dystopický izraelský seriál Autonomie z loňského roku či si alespoň přečtěte na webu příslušné recenze. Podle autorů by měly před pár měsíci ozbrojené potyčky mezi ultraortodoxní komunitou a sekulárními sionisty vyústit v rozdělení Izraele na dva státy oddělené zdí a ostnatým drátem. Nechme stranou zápletku seriálu, která se točí kolem nepravděpodobné lásky mezi jazzovou hudebnicí ze Státu Tel Aviv a ortodoxním pohřebákem a příležitostným pašerákem ze Státu Jeruzalém. Rozdělení Izraele, byť ne přímo fyzickou bariérou, jako je tomu dnes na hranici s palestinskými teritorii, je skutečností, kterou lze jen těžko přehlédnout.
Tel Aviv je otevřenější, tolerantnější a evropštější než mnohá cool města na našem kontinentu; ne nadarmo dostal přívlastek nejhipsterštějšího místa na světě. Kolega Ori, jenž nedávno nastoupil do Weizmannova institutu po letech práce na Univerzitě v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
