Nejznámější knihou britského historika a esejisty Tonyho Judta (1948–2010) je Poválečná Evropa. Monumentální dílo pokrývající historii kontinentu od roku 1945 do devadesátých let, v němž čtivě zachytil společenské proměny se smyslem pro detail i důrazem na každodennost. Evropskou historii mapuje rovněž Intelektuál ve dvacátém století – rozhovor, který s Judtem o životě i dějinách politických idejí vedl americký „kolega“ Timothy Snyder.
Nedávno vydaný svazek Zapomenuté 20. století se tak může zdát méně zásadní a soustředěný, neboť jde „jen“ o výbor esejů z let 1994–2006 a je spíš mozaikou poznámek na dlouhodobá Judtova témata. Věnuje se tu vzestupu a pádu intelektuálů ve veřejném prostoru, úpadku národních států, studené válce i promarněným devadesátým létům. Zejména v druhé půli jde však o velmi inspirativní čtení, jehož svorník lze popsat jako poučení z historie.
Judt býval sionistou a marxistou, ale z těchto pozic se posunul k sociální demokracii. V knize je tak nesmlouvavým kritikem obou ideologií; stejně jako těch, kdo podle něj ideály sociální demokracie pohřbili. Není však třeba s autorem ve všem souhlasit, abychom ocenili jeho vhled i pozornost a brali vážně jeho argumenty.
Zklamání z papeže
Texty v první polovině se věnují intelektuálům 20. století. Za pozornost stojí minimálně Albert Camus, který stál v opozici vůči kolegům uhranutým komunismem. Netradičně je pojat život Jana Pavla II. a jeho posun od liberálních nadějí ke…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
