Zadání olympiády vypisuje Martin Hlinovský na začátku března. Školáci mající štěstí na pokrokové učitele informatiky pak šest týdnů sestavují a programují robota ze stavebnice tak, aby co nejlépe obstál naživo při finále Robosoutěže. Po jedenácti letech už jde mezi mladými kybernetiky o kultovní akci.
Letošní finále se konalo právě minulý týden na ČVUT. Kolik tříčlenných týmů se letos přihlásilo?
Přihlásilo se 156 týmů, nakonec jich přijelo 110. Někdo onemocní, někdo úlohu nezvládne. Každopádně 110 týmů je rekord. Letos poprvé jsme museli akci roztáhnout do tří dnů.
O co přesně v soutěži jde?
Všichni znají zadání a mají k dispozici stejnou stavebnici. Musí u sebe na škole postavit a naprogramovat robota tak, aby úlohu tady v posluchárně za minutu a půl nejlépe zvládl. Každý na to jde jinak, volí jinou konstrukci a jinak robota programuje. Přivezou si ho už hotového a mají hodinu až dvě na vyzkoušení. Pak jde každý třikrát do ostrého kola, body se sčítají a nejlepší postoupí do vyřazovacího pavouka.
Co měli za úkol letos a co rozhodovalo?
Posbírat 12 kostek rozmístěných na ploše podle předem daného plánku a přesunout je do tří skladišť. Kdo zvládl rozdělit kostky také podle barev, dostal bonusové body. Důležitá byla správná konstrukce i to, jak kdo robota naprogramoval.
Vítězové měli plný počet bodů, někdo naopak úplně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
