Bývalý americký viceprezident a možný prezidentský kandidát Joe Biden se stal novým antihrdinou kampaně #MeToo, když si na něj několik žen stěžovalo, že se k nim v minulosti přibližoval příliš natěsno a nevhodně se jich dotýkal. Nebojte, nechceme tuto veskrze odpočinkovou rubriku proměnit v další arénu vášnivého sporu o přijatelnost kontaktu mezi pohlavími, jakých v současném světě zuří spousta.
Nelze ovšem vyloučit, že některý z našich čtenářů bude v budoucnosti usilovat o veřejnou funkci, a pár doporučení, jak blízko se ke svým voličům vlastně smí přiblížit, se mu tedy může hodit. Takže: připravte si krejčovský metr a jdeme na to.
Tři zóny
Potřeboval ho i americký antropolog Edward Hall, který zkoumání osobního prostoru v seriózní vědě v šedesátých letech minulého století etabloval. Během terénních výzkumů s obyvateli několika kontinentů Hall změřil, že fyzický prostor kolem každého člověka lze rozdělit na jakási tři pásma s rozdílným stupněm důvěrnosti.
To nejbližší – nazývané intimní – sahá asi pětačtyřicet centimetrů kolem těla a běžný jedinec do něj ochotně pouští jen své nejbližší, zpravidla partnera a děti. Do druhé zóny (45–120 centimetrů) mají přístup přátelé nebo kolegové v práci. Neznámí cizinci by se pak měli držet za ní, tedy ve třetí zóně nazývané sociální.
Tyhle bubliny se u dětí vyvíjejí zhruba ve třech až čtyřech letech věku a posilují se během puberty. Jde samozřejmě o průměrné údaje vzdálenosti, které se mění nejen od člověka k člověku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
