Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Civilizace, Společnost

Jsi to, co jedla tvoje maminka

Pokud nemáte rádi mořské plody, je docela možné, že je to kvůli dědečkovi, který s nimi kdysi udělal špatnou zkušenost, a na věci nemění nic, že dědeček zemřel ještě před tím, než jste se narodili. Takto to aspoň funguje na potkanech. A asi i u lidí. A pokud se dnes podíváme na DNA potkana, na její správná místa, jsme schopni říct, jaké měl mládí, zda se o něj potkaní matka řádně starala a olizovala jej, nebo zda byla úzkostná a nestarala se. Je to zvláštní, minulé události jsou na těch vláknech DNA zapsány a my je umíme přečíst.

Tohle není úplně triviální informace. Pomyslete na zanedbané děti, zneužívané děti a přeživší koncentračních táborů. Možná jsou rány, které čas doslova a do písmene neuzdraví. Nebo ne za jednu generaci.

Všechno, co jsme se ve škole učili o Mendelovi a genetice, je pravda. Ale ne celá pravda. Poté, co jsme v roce 2003 dokončili projekt lidského genomu, se zdálo, že přišel čas si po těch hektických letech dát pauzu. Jenomže jsme se probořili do epigenetické dědičnosti, do nového vesmíru biologie a začali jsme chápat, že kromě textu DNA existuje taky několik dalších jazyků a spolu s nimi i kanálů, kterými se informace předávají z rodičů na děti. A že jsme zase na začátku. A že i různými cestami dětem předáváme, co jsme zažili a získali během života. To je nečekaná novinka – vždycky jsme učili studenty, že kovářovo dítě bude stejně bezmocné jako všechny ostatní děti a že i když plynně umím staroislandsky, moje děti, budou-li chtít se tento jazyk…

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].