Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Redakce Dopisy

Dopisy

Dopis z / Češi v mexických rukou

Respekt 42/2018

Měl jsem příležitost v první polovině devadesátých let opakovaně místo navštívit a seznámit se s paní Marushkou a Stanem Smelhausovými, kteří na předměstí Chicaga v Berwynu žili a pracovali. Marie jako úspěšná realitní makléřka a tlumočnice, Stan byl tou dobou již v důchodu a pomáhal své ženě s překlady. Dodnes tam nejspíše žijí jejich děti s rodinami, naposledy jsem tam byl a viděl je v roce 2008.

Reklama
Reklama

Na první pohled mě tehdy upoutala registrační značka jejich vozidla, kde bylo uvedeno „Houby 48“. Vysvětlení bylo, že se jednalo o připomínku způsobu a rok jejich emigrace z Československa přes tehdy ještě zelenou hranici. Tu překročili tak, že tzv. šli na houby. Slovo „houby“ pak bylo podle vysvětlení paní Marushky jakýmsi sloganem v české komunitě lidí, kteří odešli ze země před komunistickým režimem a usadili se následně v Berwynu, kde vzniklo patrně nejsilnější české osídlení na území USA. Tak mi to bylo vysvětleno. Houby jako takové rádi samozřejmě měli, smysl slova ale měla být právě tato připomínka, ne kulinářská oslava.

Je asi z demografických důvodů pochopitelné, že dnes v místě přebírá iniciativu hispánská přistěhovalecká komunita a ta už si s takovým slovem těžko poradí – určitě z toho do budoucna udělají třeba ten „Hobby day“, jak je uvedeno. Děkuji panu autorovi za článek popisující aktuální situaci. Vývoj holt nezastavíme, ale proč nezavzpomínat na ty dobré lidi.

Petr Myška

Divadlo

Sezona, příloha

Respektu 44/2018

Jsme moc rádi, že jste v kulturním speciálu věnovali pozornost připravované inscenaci Divadla v Dlouhé Dopisy Olze, jen bychom rádi upřesnili uvedenou anotaci. Člověkem, který vstoupil nejen do světových dějin, ale i do našich životů a srdcí, je v našich materiálech jednoznačně míněn Václav Havel, nikoli Olga Havlová.

Ne snad, že bychom si adresátky dopisů z vězení nevážili, ale tím, o kom Dopisy Olze v naší inscenaci – stejně jako v knižním vydání – vypovídají především, není Olga Havlová, nýbrž Václav Havel. To jeho se týká i citace „o klopotném hledání sebe sama“ použitá jako podtitul. Děkujeme předem za uvedení na pravou míru.

Karola Štěpánová, Divadlo v Dlouhé

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte