Odpověď na hrozbu z Číny

Nejdůležitější rozhodnutí Trumpovy administrativy s nejdéle trvajícími dopady se bude týkat americké politiky k Číně. Mnohem podstatnější než složení Nejvyššího soudu nebo přistěhovalecká politika je otázka, zda bude 21. století ve znamení konfliktu, nebo spolupráce mezi těmito dvěma nejbohatšími a nejmocnějšími zeměmi světa. Když se podobné dilema řešilo naposledy – tedy když se Británie postavila vzestupu Německa před 150 lety –, nedopadlo to nejlépe.

Od konce studené války žijeme v éře, z níž v podstatě zmizelo soutěžení mezi supervelmocemi. To vedlo k rozvoji dynamické globální ekonomiky a obrovskému rozmachu mezinárodního obchodu, cestování, kultury a vzájemných kontaktů. Vše se odehrávalo za jasné nadvlády Spojených států, jíž se nikdo nedokázal postavit – vojensky, politicky, ekonomicky ani kulturně.

Tato éra je u konce. Čína představovala před 25 lety méně než dvě procenta světového HDP. Dnes dosahuje 15 procent a konkurovat jí se svými 24 procenty mohou jen Spojené státy. V příštích deseti letech velikost čínské ekonomiky Ameriku překoná. Již dnes se v Číně nachází devět z 20 nejhodnotnějších technologických firem. Peking zároveň výrazně zvýšil svou aktivitu na mezinárodní scéně, navýšil výdaje na obranu, zahraniční pomoc i mezinárodní kulturní mise. Jeho Iniciativa pásu a cesty, v praxi infrastrukturní investice v desítkách zemí, bude v součtu a po započítání inflace minimálně sedmkrát větší než kdysi Marshallův plán. Ne-li vícekrát.

Trumpova…