Když minulý týden psaly a mluvily desítky novinářů a politiků po celém světě o Džamálu Chášakdžím, většina z nich se s nadějí držela přítomného času. Přes všechny obavy a podezření nebylo přece jen ještě zcela jisté, jaký osud tohoto prominentního saúdskoarabského novináře potkal – a zda není náhodou naživu. Výjimkou byla turecká policie, která se svým pohledem nijak netajila. Podle ní byl Chášakdží 2. října, poté co v Istanbulu vešel do sídla konzulátu své vlasti, zajat, mučen, zavražděn a jeho tělo, rozdělené na části, ten samý den opustilo budovu v několika krabicích v jedné z černých dodávek s diplomatickou značkou.
Nepřímé důkazy, které turecké úřady během času pokládaly na stůl na podporu své teze, byly velmi přesvědčivé. Navíc Saúdové odmítli zmizení konzulárního návštěvníka s okatou lhostejností jakkoli vysvětlit, a s ubíhajícím časem je proto jasné, že spojovat s Chášakdžím slovo „je“ namísto „byl“ vyjadřuje zbožné přání. Novinář se podle všeho zařadil do dlouhé řady kritiků saúdského režimu, kteří prostě zmizeli – a zároveň do vybrané skupinky těch, pro něž si vládnoucí královská rodina sáhla až do zahraničí.
Příliš klidný hlas
Chášakdžího umlčení bylo záměrně nepokryté a v podstatě veřejné. V Istanbulu si byl vyřídit papíry nutné k sňatku se snoubenkou, která na něj čekala před konzulátem. Bylo jasné, že jeho zmizení okamžitě vyjde najevo. Turečtí pracovníci konzulátu dostali nečekané volno a konzulát později smazal záběry ze svých bezpečnostních…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
