Po úspěchu na domácím trhu zkouší slovenské non-fiction nakladatelství Absynt rozšířit pole působnosti i na Česko. Jejich edice Prokletí reportéři nabízí výběr reportážní literatury od švédských po běloruské autory, ale převažují Poláci. Česká verze má zatím šest titulů, z nichž pět napsali právě tamní novináři. Recenze tří z nich by měla mimo jiné ukázat, jakou pestrost dokáže nabídnout jeden žánr s přívlastkem národní.
Polskou reportáž se stoletou tradicí představil českým čtenářům neúnavný čechofil Mariusz Szczygieł. Ich forma, stylizovanost, prolínání časových rovin – literární postupy transformovaly novinářský základ rešerší, rozhovorů a vlastních pozorování ve svébytný žánr. A balancování na pružném laně mezi literaturou a novinařinou stále tvoří jeho základ.
Milý Ku-klux-klane
Reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska poslala Thomasu Robbovi, šéfovi jedné z poboček arkansaského Ku-klux-klanu, e-mail s dotazem, zda by o jeho organizaci mohla napsat knihu. Po delším mlčení přišel nejen souhlas, ale i pozvání na každoroční sjezd. Polské novinářce komunita bílých, navenek spořádaných rasistů nakonec důvěřovala natolik, že ji zvala do svých domovů na večeře, vysedávala s ní u bazénů a vyprávěla o výchově potomků, politice i náboženství. Autorka tak měla měsíce na složení obrázku o nepočetném společenství z horské oblasti Zinc, jež zásadně určuje podobu třináctitisícového města Harrison, kde je dodnes těžké najít obyvatele jiné rasy a lidé černé pleti se tu bojí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
