Svoboda slova může provokovat

Soudkyně Dana Šindelářová je na pozornost médií už dlouhá léta zvyklá. Rozhodovala v několika známých případech, o nichž se referovalo ve stovkách článků, a její verdikty byly obecně přijímány jako osvícené a odvážné. S jedním ze svých posledních ale narazila. Vzbudilo totiž pohoršení, že osvobodila léta obžalované příznivce ideologie národního socialismu z hnutí Národní odpor, a v rozsudku dokonce srovnala jejich aktivity s politickým angažmá ikony zdejšího protitotalitního boje, komunisty justičně zavražděné političky Milady Horákové. „Soud uvádí, že nelze stavět na roveň nacismus a národní socialismus. To by bylo velmi předpojaté a příkré. Vždyť i JUDr. Milada Horáková byla členkou České strany národně sociální a dovoluje si ji snad někdo z tohoto titulu označit za (neo)nacistku?“ zní věta z osvobozujícího rozsudku, ve kterém se soudkyně Šindelářová snaží vysvětlit, že „svoboda projevu platí v demokracii i pro vyznavače tezí, které mohou provokovat a urážet“.

Začalo to razií

Rozsudky Dany Šindelářové, stejně jako jejich zdůvodnění nebývají často úplně běžnými. Když třeba před sedmnácti lety osvobodila novináře Tomáše Smrčka, obviněného za zveřejnění informace z tajných služeb, zdůvodnila to v rozsudku účelovým policejním vyšetřováním, zpochybnila výpovědi šéfů všech tuzemských tajných služeb a dodala, že kdyby „bezpečnostní instituce odvedly svou práci, jak mají, případ by se nikdy nedostal před soud“. Před třemi lety osvobodila aktivisty obviněné za to, že…