Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Fokus

Mít, či nemít turbo

Elektrokola mění české hory a také pohled na zdejší nejoblíbenější sport

32_KOLA1_Jaros
Na Dvoračkách za dvacet minut. Nechybí tomu něco? • Autor: Milan Jaroš

Znalci nejvyšších českých hor se zcela jistě shodnou na tom, že vyjet na horském kole ze Špindlerova Mlýna na Vrbatovu boudu je celkem slušný sportovní výkon. Vyšlapat z krkonošského městečka až ke zmíněnému bufetu na hřebenech znamená překonat sedm set výškových metrů, což je výšlap, při kterém se zapotí i trénovaný cyklista. V poslední době se ale na této trase – stejně jako na dalších obávaných krkonošských stoupácích – začínají hemžit jezdci, které bychom tady v sedle zrovna nečekali: rodiny s dětmi, skupiny důchodců i sváteční cyklisté. Bez viditelné námahy sviští do kopce, předjíždějí zadýchané sportovce a do toho ještě zvládají nenuceně konverzovat nebo se rozhlížet po okolní krajině. Jejich motorem je fenomén, který před pár lety dobyl Alpy a nyní se rychle šíří i v českých horách. Jak je mohou elektrokola změnit?

Otevřeno všem

Když Pavel Činátl ráno před devátou odemyká půjčovnu kol umístěnou hned vedle sjezdovky v krkonošském městečku Rokytnice nad Jizerou, je ještě příjemný chládek. Dřevěný domek je plný vybavení pro lidi, kteří chtějí v horách zažít vzrušení: stěny lemují celoodpružená kola s mohutnými rámy, dají se tu půjčit všemožné chrániče na kolena, lokty či na páteř. Vybavení dokládá, že zdejší prudké svahy přitahují specifický druh cyklistů – adrenalinové nadšence. „Cyklisty to dřív do Krkonoš moc netáhlo. Komu se chce pořád sesedat a tlačit kolo do kopce? To se ale teď mění,“ říká. Kromě klasických horských kol Činátl půjčuje i elektrokola. Až donedávna o ně ale nebyl příliš velký zájem. „Češi se k tomu stavěli nedůvěřivě. Byl rozšířený názor, že to není cyklistika, že to je podvádění. Loni ale nastal zlom,“ vzpomíná Činátl. Elektrokolo si v horách nejdříve půjčovali hlavně staří lidé a ženy, které nestačily svým manželům. „Pak ale ti manželé zjistili, že jim žena v kopcích s přehledem ujede, a půjčili si ho taky,“ popisuje Činátl. Dnes už si elektrokolo bez ostychu berou všechny věkové kategorie. Změně pomohl také rozvoj technologií: s dnešními výkonnými bateriemi a motorem už se dá na jedno nabití udělat slušný výlet po horách, což dříve tak docela neplatilo.

Výhody kol s elektrickým pohonem jsou zjevné: původně nedostupné horské cesty a úchvatné vyhlídky se najednou otevírají i lidem, kteří by dříve fyzicky nezvládli k nim dojet. Na elektrokole se navíc člověk hned tak neunaví, což zásadně prodlužuje délku výletu: kdo chce, celé Krkonoše zvládne přejet za jediný den, stačí jen pravidelně dobíjet baterii. Pravověrní cyklisté nad přibývajícími elektrokoly na horských stezkách samozřejmě kroutí hlavou. Motor přece do přírody nepatří, dobytí vrcholu si má člověk zasloužit. Hlas těla je však slyšet stále řidčeji. Elektrokola postupně nemění jenom naše hory, ale i pohled na cyklistiku, která je mezi Čechy nejoblíbenějším sportem.

32_KOLA2_Jaros
Pořídit si selfie a jede se dál. (Miroslav Ragín a Martina Babinská na hřebeni Krkonoš) • Autor: Milan Jaroš

Do rokytnické půjčovny přichází mladý pár z Liberce. Policista Miroslav Ragín a jeho přítelkyně, servírka Martina Babinská na kole normálně nejezdí a ani jinak moc nesportují. Teď jsou ale na dovolené v horách, chtějí si udělat výlet až k Vrbatově boudě a napadlo je vyzkoušet elektrokolo. Zkušenosti s ním nemají, Činátl jim tedy vysvětluje, jak stroj ovládat. Většina elektrokol funguje na principu asistence – jezdec šlape do pedálů jako na běžném kole a elektrický motorek napájený baterií mu v tom v různé míře pomáhá. Horská kola z Činátlovy půjčovny mají čtyři režimy. Ten nejlehčí, eco, připomíná jízdu na normálním kole – většinu šlapání oddře jezdec a motor ho jenom jemně postrkuje. Nejsilnější turbo ale nabízí docela jiný zážitek. V tomto režimu motor jede na plný výkon a kolo letí i do nejprudšího kopce, ačkoli jezdec šlape tak lehce, jako by jel po rovině. Jízda po rovině pak připomíná adrenalinový sjezd z kopce. Jakmile však kolo dosáhne rychlosti 25 kilometrů v hodině, motor přestane podle platných pravidel jezdci pomáhat a jakoukoli vyšší rychlost už si musí cyklista odpracovat vlastními silami. Existují sice i daleko výkonnější elektrokola, která se rychlostí vyrovnají skútrům, ta ale v Česku ani v Evropě nesmějí na cyklostezky, a v obchodech se proto téměř neprodávají. Elektrokola s omezením podpory rychlosti mají naopak tu zásadní vlastnost, že s nimi můžete kamkoli, kde smějí jezdit i běžná kola. Krkonoše jsou národní park, což znamená, že se tu cyklisté musí držet značených cyklostezek. Ty vedou na ikonická místa jako k pramenům Labe, na Luční boudu nebo na Zlaté návrší. Třeba na chráněný vrchol Sněžky ale cyklisté nesmějí, stejně jako nejde volně se projíždět po hřebenové Cestě česko-polského přátelství a po dalších oblíbených pěších cestách.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
App Store Google Play Amazon
I_obalka_R32
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 40 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte