Umění jako řešení rovnice

Výtvarní umělci svou tvorbu obvykle neradi rozebírají. A když už, tak ji rozhodně nepopíší suše jako „řešení rovnice y“ + ky´ + ay = 0“. V případě tehdy třicetiletého Lubomíra Sochora však tato slova měla jasnou logiku: v roce 1967 jimi popsal své grafiky vznikající ve výpočetním středisku Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. Sochor nebyl umělec, ale jeden z prvních programátorů v této zemi. Jeho práce vylézající z francouzského sálového počítače NADAC 100 se o rok později dostaly na mezinárodní přehlídku Computer Graphic pořádanou brněnským Domem umění.

Moravská galerie se nyní k této pozapomenuté akci vrací. Computer Graphic byla vůbec první výstava počítačových grafik ve východním bloku a celkově teprve pátá na světě. Co se z ní dochovalo, to nyní visí v Pražákově paláci v expozici 1968:computer.art. Sledujeme zde návrat do doby, kdy se k „automatickému počítači“ optimisticky vzhlíželo jako k nástroji, který může nejen člověka dostat na Měsíc, ale taky z něj udělat umělce.

Zbavit veřejnost strachu

Sochorovy spirálovité kresby vznikly při kontrolních testech stroje, který byl přes svou mamutí velikost inteligentní zhruba jako dnešní digitální hodinky. V Československu takových počítačů bylo jen pár a ani na Západě na tom nebyli o moc líp. Právě obtížný přístup k nejmodernějším technologiím, které by mohly radikálně změnit uměleckou scénu, fascinoval tehdy jednadvacetiletého brněnského studenta germanistiky, literatury a…