Pistoli, či svatbu?

Česká ústava dostává poslední dobou pěkně zabrat. Nejen, že ji mnozí nejvyšší činitelé nerespektují – zřejmě v duchu: co jsem nenapsal já, to neplatí –, ale přibývá „spisovatelů“, kteří ji chtějí vylepšit.

Nejdříve vznikl nápad, že by nám měla ústava garantovat právo na držení střelné zbraně. V jedné z nejbezpečnějších zemí světa je to velmi potřeba. Ale zase je pravda, že si tu pěstujeme sport: vyděsme se sami a pořádně. K tomu se flinta hodí.

Teď se má podle návrhu skupiny poslanců – údajně v duchu křesťanských hodnot – zakotvit v ústavě, že manželství může existovat jen mezi mužem a ženou. Opět se totiž hrozíme, že se nám tu jinak partnerské vztahy zhroutí.

Nad podobnými nápady zůstává rozum stát. Pokud by někdo někoho nutil, že se musí oženit s člověkem stejného pohlaví, dávalo by to smysl. Jenže to se neděje. I nadále drtivě převládají svazky mužů a žen a myšlence, že nějakého heterosexuála přesvědčí k uzavření homosexuálního manželství pouze to, že tu ta možnost existuje, se lze jen usmát. Iluzorní také je, že se staneme lepšími lidmi, pokud svazek lidí stejného pohlaví zakážeme.

Pokud chce někdo podpořit mladá smíšená manželství, musí se vydat mnohem náročnější cestou, než je přílepek do ústavy. Například vytvořit lepší podmínky při pořizování bydlení, které se už stává pro mladé rodiny nenaplnitelným snem. Stejně tak je nutné pomáhat se snadnějším návratem žen po mateřské do zaměstnání. Nebo s vyrovnáním propasti mezi platy pro muže a ženy za stejnou…