Silná slova, nebo odhodlání?

Italská vláda, kterou skládají krajně pravicová partaj Liga Severu a spíše levicové Hnutí pěti hvězd, dostala jasné obrysy. Premiérem bude veřejně neznámý profesor práva Giuseppe Conte, na němž se oba koaliční partneři dohodli jako na přijatelném a nestranném kompromisu. Pro Conteho to bude první politická zkušenost v životě. Ministrem vnitra se nejspíš stane vůdce Ligy Severu Matteo Salvini, který uspěl s ostře protipřistěhovaleckou rétorikou. Na ministerstvo práce míří hlava pětihvězdičkového hnutí Luigi Di Maio, který voliče lákal radikálními plány na zavedení nepodmíněného měsíčního příjmu ve výši 780 eur pro lidi s nízkými příjmy a daňovými úlevami. A ministerstvo financí mají obě strany v plánu obsadit exministrem Paolem Savonou, hlasitým kritikem eura.

Sečteno, podtrženo – z pohledu většiny partnerů Itálie v Evropské unii horší scénář neexistuje.

Risk a vměšování

Evropská komise a velké a severské unijní země – Francie, Německo či Nizozemsko – se především obávají o budoucnost eura. Itálie není Řecko, říká například komentátor novin Financial Times Martin Wolf, „je příliš velká na to, aby padla, a příliš velká na to, aby ji šlo zachránit“. V šedesátimilionové Itálii vznikne 12 procent unijního HDP, její strojírenství je druhé nejvýkonnější v celém spolku. Pak jsou tu horší statistiky: po Řecku je druhá nejzadluženější, v jejích bankách leží dvě stě miliard eur nevymahatelných půjček a 20 milionů jejích občanů mezi 15 a 75 lety je z různých důvodů mimo…