Jádro úrazu
Proč je dobré další investice do atomových elektráren ještě pořádně promyslet
Po dvou a půl letech už přichází jeho čas, doufá Vítězslav Jonáš, když na dvoře v kamenolomu ukazuje na divoce tvarovaný kvádr šedé ruly. Má ho tu schovaný od listopadu 2015, kdy ho nechal vyzvednout z lesa poblíž nedaleké elektrárny Dukovany jako základní kámen pro další jaderný provoz. Dávno měl stát u kapličky nad elektrárnou jako důkaz, že štěpení atomu tady poběží i po odstavení stárnoucích socialistických reaktorů.
Jonáš stavbě fandí a kámen pořídil o vlastní vůli, aby na něj poklepal někdo z ministrů a před kamerami stvrdil českou jadernou budoucnost. Jenže nikdo takový se zatím nenašel, a tak kámen pořád leží na dřevěné paletě u kameníka. Jonáš už letos čekání nevydržel a aspoň nechal na přední vyleštěnou plochu vytesat nápis o tom, že kámen darovali místní lidé jako symbol snahy udržet elektrárnu v chodu.
Přidal i letopočet 2018. Je možné, že se strefil, ale pro jistotu má s kameníkem domluveno, že číslovky půjde v případě dalších průtahů přebrousit. To se může hodit. Rozhodnutí o výstavbě sice mělo padnout letos, ale obhájit tak drahý a komplikovaný projekt dnes není snadné. Takže kdo ví, kdy a jestli vůbec na základní kámen dojde.
Nemám důvod pochybovat
Jonáš byl 16 let v Dukovanech starostou, poté šest let senátorem za ODS a nyní vede spolek Energetické Třebíčsko. V něm sdružuje místní politiky, podnikatele a jiné příznivce výstavby, kteří ji berou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
