Rozvrat v mikrobiální zoo
Proč se v našich střevech nedaří prospěšným bakteriím a jaké nemoci s tím souvisejí
Nestává se příliš často, aby lékaři odložili moderní medikamenty a sáhli po dávném receptu. Začátkem dekády však v nemocnici v nizozemském Leidenu umírala čtyřiaosmdesátiletá žena na střevní infekci způsobenou bakteriemi zvanými klostridie; antibiotika proti nemoci projevující se průjmem a zvracením nepomáhala, a tak si ošetřující lékař vzpomněl na metodu, o které četl ve starých odborných časopisech: na transplantaci stolice, přenesení výkalů zdravého člověka do střev nemocného. Jiný nápad už neměl, a tak požádal nadřízeného o povolení.
Klostridiové infekce trápí většinou seniory, kteří v nemocnici třeba před chirurgickým zákrokem prodělali léčbu antibiotiky širokého záběru. „Když máte zdravou střevní mikroflóru, je to jako zoologická zahrada, jsou tam opice, hroši, antilopy. Vládne tam rovnováha. Po léčbě silnými antibiotiky ale rozmanitost zmizí, zůstane jenom vlkodlak a ten vás může zabít,“ přibližuje to gastroenterolog z pražského IKEM Pavel Drastich.
Když tedy primář ve zmíněné nemocnici na požadavek kývl, věděl, že stolice zdravého člověka dodá do střev pacientky kompletní životaschopnou „zoo“, která „vlkodlaka“, přemnožené klostridie, může odkázat do patřičných mezí. A nemýlil se. Žena dostala stolici od syna a za tři dny šla domů. Výzkum střevních bakterií ale slibuje víc. Potvrzuje výrok starověkého řeckého lékaře Hippokrata, že všechny nemoci začínají ve střevě. A ukazuje, že se střevními bakteriemi souvisejí i tak nečekané nemoci jako revmatoidní artritida,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
