Za největšího amerického romanopisce střední generace ho označil žijící klasik Philip Roth, jeho Svoboda z roku 2010 se podle britského deníku The Telegraph stala prvním velkým americkým románem obamovské éry a jeho fotografie se následně objevila na obálce časopisu Time. Už svým původem byl Jonathan Franzen do jisté míry předurčen, aby nabídl „obraz běžných citů a způsobů amerického bytí“ – jak po tom v rámci hledání velkého amerického románu před bezmála sto padesáti lety volal vlivný esejista John W. DeForest. Narodil se totiž v Illinois na Středozápadě, místě obecně chápaném jako kulturně docela nudná, ale přesto (či právě proto) jakási norma toho, čeho se lze v USA nadít.
Svoboda, v níž podrobuje kritice svoje postavy i svou vlast, je rozsáhlou kronikou problematických vztahů rodiny Berglundových a zároveň zachycením společenské proměny na přelomu milénia: zatímco otec i matka jsou liberální demokraté, jejich syn podlehne bushovsko-cheneyovské rétorice, která následovala po událostech z 11. září a měla pro hrdiny i pro Ameriku nemalé důsledky. Román sklidil obdiv na obou stranách Atlantiku a autorův další, v pořadí pátý titul Purity tak logicky provázely publicita a očekávání.
Budování identity
Obě knihy mnohé spojuje. Zaprvé hlavní téma hlásá už název – přičemž jak svoboda, tak čistota jsou pro historii Spojených států pojmy klíčové. Svoboda již od války za nezávislost, kdy byla míněna jako záležitost politická, záhy se k ní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
