Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Politika, Téma

Řízek na Čapáku

Uvnitř politické kampaně Andreje Babiše

Stadion Hvězda, Pardubice, 14. červen 2017 • Autor: Milan Jaroš
Stadion Hvězda, Pardubice, 14. červen 2017 • Autor: Milan Jaroš

U pokladny pražské zoo se na Den dětí tvoří fronta rodičů s potomky v kraťasech. Na muže v tmavém obleku a bez dětí, který si v teplém letním dni právě u okýnka kupuje vstupenku, hledí lidé trochu překvapeně. „To je Babiš, ne?“ pokukují po sobě při pohledu na osamělého politika. Předseda hnutí ANO a v té chvíli už týden bývalý ministr financí jde pomalým krokem k bráně zahrady a cestou kontroluje mobil. Na zpravodajských serverech a sociálních sítích se už objevily ohlasy na debatu v europarlamentu, jejíž byl toho dne ústřední postavou: poslanci se v Bruselu sešli k debatě, co s českým vicepremiérem, jehož zachytila nahrávka, jak s novinářem svých novin řeší, kdy a jak „pustit“ na jejich stránky materiály poškozující jeho politickou konkurenci.

Kousek za bránou se Babišův vážný výraz mění ve veselý. Na místě, kde si dal o den dřív sraz s občany na Facebooku, aby si „mohli spolu pokecat“, už na něj čekají hloučky lidí a další se přidávají. „Dostal jsem padáka, to asi víte, ale aspoň můžu být tady s vámi,“ říká jim Babiš rozverně a shýbá se k prvnímu dítěti, aby se jejich hlavy vešly na společnou fotografii. Mobily začínají blikat a svět, v němž panují otázky kolem původu Babišova majetku, ovlivňování médií a ulívání se z příkladného placení daní přes dluhopisy, je daleko. Pravděpodobný budoucí premiér s momentální podporou téměř třicet procent voličů křižuje zemi od severu k jihu, od východu k západu, denně několik štací v kampani, jakou tu dosud nikdy nikdo nedělal.

U pokladny pražské zoo se na Den dětí tvoří fronta rodičů s potomky v kraťasech. Na muže v tmavém obleku a bez dětí, který si v teplém letním dni právě u okýnka kupuje vstupenku, hledí lidé trochu překvapeně. „To je Babiš, ne?“ pokukují po sobě při pohledu na osamělého politika. Předseda hnutí ANO a v té chvíli už týden bývalý ministr financí jde pomalým krokem k bráně zahrady a cestou kontroluje mobil. Na zpravodajských serverech a sociálních sítích se už objevily ohlasy na debatu v europarlamentu, jejíž byl toho dne ústřední postavou: poslanci se v Bruselu sešli k debatě, co s českým vicepremiérem, jehož zachytila nahrávka, jak s novinářem svých novin řeší, kdy a jak „pustit“ na jejich stránky materiály poškozující jeho politickou konkurenci.

Co je pro něj padesát milionů. Jako když plivne do moře.

Kousek za bránou se Babišův vážný výraz mění ve veselý. Na místě, kde si dal o den dřív sraz s občany na Facebooku, aby si „mohli spolu pokecat“, už na něj čekají hloučky lidí a další se přidávají. „Dostal jsem padáka, to asi víte, ale aspoň můžu být tady s vámi,“ říká jim Babiš rozverně a shýbá se k prvnímu dítěti, aby se jejich hlavy vešly na společnou fotografii. Mobily začínají blikat a svět, v němž panují otázky kolem původu Babišova majetku, ovlivňování médií a ulívání se z příkladného placení daní přes dluhopisy, je daleko. Pravděpodobný budoucí premiér s momentální podporou téměř třicet procent voličů křižuje zemi od severu k jihu, od východu k západu, denně několik štací v kampani, jakou tu dosud nikdy nikdo nedělal.

Číst něco jiného

Šedesátnice v brýlích, představí se jako Věra, může na Andreji Babišovi nechat oči. Přijela do zoo jen kvůli němu a chce mu říct, jak moc si ho cení. Musí na něj ale vystát pořádnou frontu. „Už jsi byl na Čapáku?“ ptá se zrovna Babiš malého školáka „Nebyl? A proč?“ obrací se na jeho rodiče: „Přijeďte, máme tam zvířátka, to mají děti rády.“ S dalšími rodiči pak pohovoří o tom, jak je ČSSD neschopná a že ten „Sobotka vládu nikdy neřídil, protože to neumí“. „A neberte vážně, co o mně říkají v České televizi, jsou to samé lži, že jsem ohrožení demokracie,“ říká mezi focením s dětmi i dospělými. „V čem já ohrožuju demokracii, to jsou kecy. Ve vládě jsem měl nejlepší výsledky, vybral jsem stovky miliard na daních, kluci a holky z ČSSD to tady chtějí tunelovat, ale o mně se ví, že pořád zhasínám světlo, šetřím, posílal jsem peníze samoživitelkám, na vládě dávali fidorky, u nás dostanete maximálně vodu a kafe. A jak se máte vy? Už je trochu líp, ne?“

Mezi proudem slov a cvakáním fotospouští si třese rukama s kolemjdoucími a přijímá komplimenty. „Pane Babiši, moc vám děkuju, že jste takový,“ přijde nakonec na řadu i paní Věra. „Moc si vás vážím. A z toho, co se o vás říká, si nic nedělejte, my víme, jaký jste doopravdy.“

Doopravdy je Andrej Babiš podle paní Věry i dalších obdivovatelů v zoo citlivý hospodář, který čelí štvavé kampani – třeba té o svém areálu Čapí hnízdo, které převedl na děti, aby se z něj stala malá firma, jež dosáhne na evropské dotace, a pak si ho zase vzal zpátky. „Prosím vás, padesát milionů dotací, co to pro něj je,“ usmívá se politikova volička, „to je, jako když plivne do moře, vždyť je miliardář. Pro mě by to bylo hodně, to ano, ale kdo někdy neudělá chybu. A těm dluhopisům vůbec nerozumím, to se přece mohlo, nikdo mu nic nedokázal. Hlavně že chce zamést s tuneláři. Víte, co je za Sobotkou nešťastných lidí?“ S jakými tuneláři a kdo nešťastný zůstal za premiérem Bohuslavem Sobotkou, si paní Věra nemůže vzpomenout. „No přece… třeba… třeba…“ hledá očima pomoc u okolostojících lidí, ale nikdo jí nenapoví. „Teď mi to vypadlo… Pan Babiš to určitě někde říkal, musím si to najít.“

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].