Michaela Hečková je dramaturgyně a kulturní manažerka. V těchto rolích působila na pražských sídlištích, ale pak v rámci spolku Piána na ulici činnost postupně rozšiřovala a poznávala nejrůznější pokusy o oživení veřejného prostoru. Jedním z plodů je kniha O městech a lidech: třiatřicet příběhů lidí, kteří se v regionech snaží budit spoluobčany a pěstovat v nich zájem o místo, kde žijí.
Jsou tu i slavná jména, ale většinu tvoří lidé známí v rámci komunity. Společné mají to, že se o něco smysluplného pokusili, ne vždy s úspěchem. Právě tady se s nadsázkou psaný text občas láme do patosu a hrdinové jsou vysvobozeni od trablů s úřady či majiteli pozemků až jakýmsi zásahem shůry. Berme to však jako zpodobnění jejich zarputilosti a víry. Pravda je, že řadu projektů jejich autoři sponzorují ze svého; některé to stálo manželství či zdraví. Neskrývají chyby, přesto žádný příběh nevyznívá depresivně. Všichni mají jasno, že malou akcí se dá hodně změnit. Že nepůsobí ve velkoměstském prostředí, je prý výhodou i nevýhodou. V Praze jsou lidé na podobné akce zvyklí, ale jsou na ně zvyklí i úředníci, s jejichž aparátem je možná těžší pohnout.
Lékař Tomáš Šebek vyjíždějící do nejchudších zemí říká, že hrdinou může být každý i v naší části světa. Kniha je galerií takových nenápadných hrdinů. Hečková dodává, že jeden gauč ve veřejném prostoru nezachrání svět. Ale třeba „zachrání“ jednoho nebo tři lidi. A jak jinak začít s proměnou společnosti? Mnozí z hrdinů vystřízlivěli, ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
