Vratislav Maňák zaujal už povídkovou sbírkou Šaty z igelitu. Soulad talentu příběhy vymýšlet s řemeslnou schopností je dobře napsat prokázaly pak jeho knihy pro děti. Není tedy divu, že jeho první výlet na románovou plochu vyvolal značná očekávání. A za sebe mohu říci, že je nezklamal.
Navenek román Rubikova kostka nabízí asi nejstandardnější téma (či schéma) současné české prózy: hlavní postavu dovedou současné události k nutnosti otevřít pozapomenutou minulost. A v ní se malá historie jedince či rodiny zaplétá do velké, společensko-politické historie, ať už let padesátých nebo éry normalizace. Umně to dokázal využít třeba Tomáš Zmeškal v Milostném dopise klínovým písmem, poněkud kašírovaně nedávno Michal Přibáň v románu Všechno je jenom dvakrát. Maňákova verze je v porovnání s nimi střídmější, nebují do šířky, koncentruje se na jedno místo a do hry vnáší relativně malé položky z každodenních životů.
Příběh drží pohromadě několikanásobný motiv nevěry. Hlavní hrdina se rozejde s partnerkou, protože se nevyrovná s její jednorázovou nevěrou, celá rodina řeší podezření na letitou nevěru hrdinova otce – a „nevěrný“ je i dědeček, který ženu podvádí kouřením maskovaným za výlety do antikvariátu. Rodinnou mikrohistorií napříč prochází makrohistorie – hrdina pro diplomovou práci sbírá vzpomínky na plzeňské nepokoje, kdy dělníci ze Škodovky po měnové reformě v roce 1953 vyšli protestovat proti režimu, který měl vládnout jejich jménem. Což je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
