Tam v Bukovině, kde vesnička Zálešičky leží, / mysl má tam v dlouhé chvíle běží. / Tam v zákopech prožil jsem trudné chvilky, / když na stráži jsem tam stál dvě hodinky. / Hučí děla, vzduch se chvěje, slyšet z pušek rány, / u Černovic bojujou již dlouho obě strany. / Rusové s oddílem silným doráží na naše stráže, / z té strany sem silně sálá od požárů záře.“ Klidně by to mohla být písnička na táhlý nápěv podobná populární Vojně na Itálii. Jde ovšem o zapomenuté verše zapomenutého rodáka z pražských Košíř Antonína Janoty, který si je zaznamenal právě před sto lety při tažení v Bukovině.
V tomhle je největší kouzlo knížky překladatelky Pavly Horákové a rozhlasového publicisty Jiřího Kamene, jež je jakýmsi završením jejich dvacetidílného cyklu Polní pošta pro stanici Vltava. Z pozůstalostí českých účastníků první světové války – ať už bojovali a strádali na jakékoli straně – sestavili pestrý textově-obrazový kaleidoskop, který tak trochu připomíná staré kalendáře. Mísí se tu básničky, dopisy, úryvky z novin, deníků, učebnic a mezi vší tou hrůzou občas vyplave intimní perla, která připomíná, že v šíleném konfliktu se ztrácely miliony lidí, ale úplně se z něj nevytratila lidskost; totiž schopnost citlivě pozorovat běsnění kolem sebe, byť by bylo lepší zavřít oči.
Důmyslné je členění kapitol, respektive jednotlivých válečných roků. Vždy je uvozuje deník politika a novináře Jana Herbena a následně se pokračuje útržkovým vyprávěním devíti vojáků, s nimiž projdeme…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
