Má něco společného psychologie a kouzelnictví? Pokud chováte k vědě o lidské duši jistou skepsi, možná vás teď napadla nějaká jízlivá poznámka. Tak jsme to ovšem nemysleli. Vztah psychologů a varietních umělců, kteří dokážou z ucha vyčarovat pingpongový míček nebo vytáhnout králíka z klobouku, má svou seriózní historii. A v poslední době navíc zažívá renesanci. Je to ostatně logické spojení. Aby jejich triky fungovaly, musí eskamotéři ovládnout stejnou dovednost jako psychologové – porozumět tomu, jak funguje lidská mysl.
Studium iluzí
Dostat místo na katedře psychologie Univerzity v Oxfordu není nic snadného a mladý adept oboru Matthew Tompkins si k němu před časem dopomohl zajímavou taktikou. Během přijímacího pohovoru předvedl komisi několik kouzelnických fíglů s mincemi.
V oboru varietních triků se považuje za poloprofesionála a zároveň dobře věděl, že trik by mohl na vědce z Oxfordu udělat dojem. Na sklonku 19. století, kdy se psychologie rodila jako samostatná věda, se její otcové zakladatelé o kouzelníky živě zajímali. Velikáni jako Alfred Binet (autor prvního inteligenčního testu) nebo Norman Triplett (zakladatel sociální psychologie) studovali vystoupení eskamotérů, aby pochopili, proč vlastně lidé podléhají optickým iluzím.
Ve 20. století sice zájem o magii poklesl, ale v posledních letech tahle větev experimentů znovu ožívá. Triky iluzionistů totiž vyrůstají z nedokonalosti lidského vnímání a pozornosti, čímž nám mohou tyhle principy názorně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
