Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Redakce Dopisy

Dopisy

Pistoli do každé rodiny

Respekt 33/2016

V textu se objevila zkrácená definice nutné obrany podle § 29 trestního zákoníku ve velmi zavádějícím znění. Autor zjednodušil podmínky nutné obrany tak, že pokud je napadený vystaven trvajícímu či hrozícímu útoku, je oprávněn útočníka zastřelit. S takovým výkladem uvedeného ustanovení však nelze souhlasit, neboť podmínek pro tuto okolnost vylučující protiprávnost je daleko více.

Reklama
Reklama

Vyjma podmínky hrozícího či trvajícího útoku je zapotřebí, aby napadený svým jednáním útok toliko spolehlivě odvrátil, a nepřešel tedy do tzv. protiútoku. Stejně tak důležitou podmínkou, která je v případě zvažování nutné obrany orgány činnými v trestním řízení posuzována, je její přiměřenost. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Ačkoli jsou podmínky nutné obrany precizovány soudními rozhodnutími, jeví se autorův výklad těchto podmínek v rozporu minimálně se zmíněnou podmínkou přiměřenosti nutné obrany. Lapidárně řečeno, nepůjde o nutnou obranu například v případě odvrácení útoku spočívajícího ve vloupání do objektu pomocí páčidla zastřelením zloděje. Posuzování reálných případů je však v praxi daleko složitější.

Adam Borgula, státní zástupce

Editorial

Respekt 33/2016

Zaujal mě editorial o Mileně Jesenské a Ferdinandu Peroutkovi. Je jistě velmi správné připomínat velké statečné lidi našich, evropských i světových dějin. Jsou mimořádně důležití i pro mé současné posluchače na univerzitě i mé patnáctileté vnuky-dvojčata. Myslím si, že bychom měli více povzbudit také statečnost a odvahu v běžném denním životě. Tady spíše velmi často taktizujeme a někdy i ztrácíme odvahu, přitom statečnost vzniká právě z malých slušných konfliktů, kdy jsme přesvědčeni o správnosti svého postoje a nezbytnosti občanské aktivity.

Nedávno jsem například absolvoval sérii vyšetření v Thomayerově nemocnici v Praze 4. Všude v objektu jsou automaty na kvalitnější kávu za 20 Kč. Překvapilo mě to, protože nemocnice je veřejný prostor a v řadě jiných srovnatelných zařízeních je káva za 10–12 Kč. Nikdo mi nedokázal vysvětlit důvod, proč si to lékaři, sestry i převážně starší pacienti nechají líbit. Jde přece také o čas. V Praze jsou desítky, možná stovky firem, které usilují o tento lukrativní český trh. Není nejmenší důvod pouštět do veřejné nemocnice předraženou firmu. Proč si nevybrat vhodnější? Máme přece díkybohu již téměř 25 let tržní ekonomiku a výběrová řízení.

Vážím si práce všech zaměstnanců Respektu, kterým odvaha neschází. Jde skutečně o chytré „inspirativní čtení“. Podporujme tedy společně statečnost i v „malých“ záležitostech, je pro nás také důležité ukazovat na pravidla a nedávat prostor některým lidem svou netečností a lhostejností.

Ing. Jaroslav Šuchman, vysokoškolský učitel

Oči na provázku

Respekt 31/2016

Jako trasér jediné nevidomé české atletky na paralympiádách v Pekingu a Londýně Miroslavy Sedláčkové bych se rád podělil o pár zkušeností traséra. Jsem rád, že o běhu s nevidomými píšete, protože jinak je u nás atletika nevidomých popelkou.

Pokud jde o spojení dvojice, které považuji za klíčové, dovolil bych si navrhnout vylepšení k jí zmiňovanému provázku: nám se vrchovatě osvědčila docela obyčejná prádelní guma (neboli „guma od trenýrek“), něco přes půl metru dlouhá, oba konce svázané k sobě. Jednoduché, ale účinné: pruží to, takže se dvojice nepere (netahá); samozřejmě má pružení svůj limit, takže když je třeba nečekaně změnit směr, dá se zareagovat beze slov, na která třeba ani není čas. Využili jsme toho například ve finiši osmistovky na mistrovství světa 2011, kde soupeřka před námi upadla a my ji stihli oběhnout – a i díky tomu závod vyhrát.

Michal Procházka

Dopisy

Respekt 31/2016

V dopise se pouští paní doktorka Beníšková do poslankyně Pavlíny Nytrové za její názory (k zákonu o adopci dětí homosexuály), které vyslovila před redaktorkou Respektu (v čísle 30/2016).

V prvé řadě se nechala unést pečlivě vedenou ideovou linkou článku, kde bylo jednoznačně naznačeno, co si má čtenář myslet. Přitom prokázala naprostý nedostatek tolerance k jiným názorům než těm zaručeně správným.

V druhé řadě je ale něco horšího: přeje si kádrovat lidi, kteří mají zastupovat voliče (zde například v parlamentu). Jsem na takový postoj alergický, zažil jsem ho dost dlouho za „socialismu“, kdy nás KSČ ubezpečovala, že jako kandidáty do voleb vybrala ty nejlepší. Nemyslím si, že by kandidovat měli nejlepší lidé – kdo rozhodne o kvalitě člověka (zde je nabízeno vzdělání, profesionální přístup, lidé bez předsudků – co to je?; dříve to bylo členství ve straně, jaký to rozdíl!). Od toho je zastupitelská demokracie, aby zastupitelé představovali průřez názorů společnosti. Lidé, kteří si myslí, že jsou více než ti ostatní nadáni právem rozhodovat, tvoří začátek konce demokracie.

Tomáš Soukup, Praha

Oprava

Omlouváme se čtenářům, a včelařům obzvlášť, za chybu v článku Biovčelaři na vymření v minulém čísle, konkrétně za větu: „Hrozí mu také (biovčelaři), že bude mít spor s konvenčními včelaři, nesmí léčit antibiotiky, což včelařský svaz naopak svým členům přikazuje.“ Tato věta není pravdivá, antibiotika se nejen v Česku, ale v celé EU používat nesmějí. Chyba vznikla záměnou slov antibiotika a akaricidy.

V článku První „metro“ v Africe v č. 31 titulek mylně tvrdí, že metro v Addis Abebě je v Africe vůbec prvním. Podzemní systém dopravy už však funguje od roku 1987 v Káhiře.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte