Jednu věc je třeba Recepu Tayyipu Erdoğanovi přiznat. Desítky let evropská a americká veřejnost prakticky neznala jména tureckých vladařů, mimo jiné proto, že si západní politici mohli být jejich loajalitou v zásadě jistí. Erdoğan to změnil. Jeho příjmení zná dnes v Evropě prakticky každý a nejen diplomaté se ptají, jestli je tohle Turecko nadále spojencem.
Tahle otázka visí ve vzduchu již delší čas, po dramatických tureckých událostech minulých týdnů je ještě naléhavější. Erdoğan na první zahraniční cestu po neúspěšném vojenském převratu proti jeho vládě vyrazil za „drahým přítelem“ Vladimirem Putinem; současně Západu vyčítá „ukrývání teroristů“, kteří puč s největší pravděpodobností zorganizovali. Má na mysli Fethullaha Gülena a členy jeho islámského hnutí.
Také nálada v Evropě se mění. Rakouský kancléř a ministr zahraničí požadují přerušení přístupových rozhovorů EU s Tureckem a evropské veřejné mínění je jednoznačně namířeno proti spolupráci s Erdoğanem. Pozorujeme tedy v přímém přenosu velké dějiny, definitivní rozkol desítky let trvající aliance s Tureckem, zemí s druhou největší armádou v NATO?
Zklamání z Evropy
„Vzájemné vztahy někdy z médií vypadají hůře, než jaké ve skutečnosti jsou. Když turečtí politici hovoří ke svým voličům, pracují s emocemi, rádi přehánějí, to má v zemi dlouhou tradici,“ říká v telefonickém rozhovoru Tim Arango, který dění u Bosporu z místa dlouhodobě popisuje pro list The New York Times.
Novinář, který…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
