Americká prérie před 13 tisíci lety musela vypadat jako velkolepá menažerie. Toulala se tu stáda koní, mastodonti a tři druhy mamutů. Nebo gepardi, lvi a šavlozubí tygři, velbloudi i lamy a metrákový bobr.
Nicméně mým favoritem je lenochod Megalonyx. Představujete si zvířátko, co visí ze stromu hlavou dolů, pochoduje asi metr za hodinu a kožich mu porůstají řasy? Tak to si představujete špatně. Tihle týpci se ze všeho nejvíc podobali asi Žvejkovi, chlupaté obludě z Hvězdných válek. Jenomže měli ocas, delší čumák a nebyli velcí asi jako Harrison Ford, nýbrž třímetroví a vážili tunu. Seděli na zemi a pochutnávali si na větvích kolem.
Načež tenhle tvor najednou zmizel. Vědci vymírání přičítali prudké proměně klimatu na konci ledové doby. Až v šedesátých letech si americký zoolog Paul Martin všiml, že konec americké megafauny se nápadně shoduje s prvním indiánským osídlením. A že se totéž stalo i ledaskde jinde. Vakolvi a obří klokani v Austrálii. Skoro čtyřmetroví ptáci na Novém Zélandu i Madagaskaru nebo lemur s rozměry gorily. Na každém místě vymřeli jindy, ale všichni náhle a všichni, nastojte, chvíli po příchodu lidí.
Vědci léta pátrají, kdo to tedy byl. Prozatímní verdikt zní: v Americe nebo Austrálii asi nějaká kombinace lovců a podnebí, na ostrovech nesporně lidé. A oni také v pozdějších miléniích připravili evropskou krajinu o velké šelmy i stáda zubrů, koní či praturů a vylovili miliony velryb z oceánů.
Každopádně globální úbytek megafauny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
