Příliš rychlý pokrok

Elegantní dvojitá spirála modelu DNA se v rukou vědce rozpadá na déšť barevných kuliček, programovací jazyk života se mění na bezobsažný shluk písmen. Pak ovšem genetik zasáhne a řád se pomalu vrací, z chaosu se znovu vynořuje zvláštní symetrie nositelky dědičnosti. Není přitom těžké poskládat ji nepatrně jinak, než to vymyslela příroda – s dalekosáhlými důsledky.

Demonstrace, jíž byl autor komentáře nedávno svědkem v jednom z pražských výzkumných ústavů, měla vysvětlit pokrok, k němuž v genetice došlo v uplynulých třech letech. A ten je převratný. Díky nové technologii, o níž píšeme na str. 59–62, bude zřejmě možné „vylepšit“ přírodu i člověka samého – loni bylo v Číně poprvé geneticky modifikováno lidské embryo. Nabízí též způsob, jak v rozsáhlé oblasti vyhladit nebo přinejmenším oslabit celý biologický druh, třeba komára roznášejícího malárii či invazivní rybu v řekách a jezerech Severní Ameriky. Stačí vypustit pár komárů nebo ryb s „dynamitovou patronou“ v genech a starosti s nepříjemným živočichem mohou být brzy minulostí.

Nová technologie také úpravu genů značně rozšířila a demokratizovala: co dříve trvalo roky a stálo astronomické částky, dnes zvládne student za pár měsíců a pár desítek dolarů. Metodu označovanou zkratkou CRISPR tak může používat v podstatě každá laboratoř.

Svítící opička

Měli bychom se však snažit vylepšit člověka, zvolit svalnatější verzi dětí či vymazat z lidského genofondu defekty a dědičné nemoci? Jak potom ale naložit s tím, že…