Puč, který selhal

Stíhačky létající těsně nad střechami v Ankaře, tanky v ulicích, uzavřené mosty, obsazení televizních stanic, následně výzva tureckého prezidenta, aby lidé vyšli do ulic, a nechuť většiny vojáků do nich střílet, což vedlo k oslabení pučistů a následnému převzetí kontroly nad situací stoupenci prezidenta Erdoğana. To jsou ve zkratce události, které jsme mohli sledovat celou noc z pátku na sobotu. Úřady hlásí desítky mrtvých, stovky zraněných, stejně tak zatčených či zlynčovaných. Tohle všechno je ale pouze ta viditelná stránka událostí. To podstatnější nás evidentně teprve čeká a může to mít poměrně zásadní vliv nejen na rozložení sil v celém regionu obklopujícím Turecko.

Co tomu předcházelo

V tuto chvíli je stoprocentně zřejmé pouze to, že turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zůstává u moci. A vše nasvědčuje tomu, že svou pozici ještě posílí, protože pučisté nejen že prohráli, ale na jejich stranu se vlastně nepostavil nikdo podstatný – dokonce i opozice, která je mnohdy likvidována právě Erdoğanem, a většina armády se postavily za zvolenou hlavu státu a vládu.

Turecko v posledních letech prochází zcela zásadní proměnou. Prezident Erdoğan posiluje vlastní pravomoci, buduje kult vůdce, likviduje nezávislá média, vtahuje náboženství do politiky, útočí na opozici a bojuje s Kurdy. Spekulovalo se proto již delší čas, že může jako už tolikrát v historii zasáhnout armáda. Jenže oproti minulosti je podpora dnešních vedoucích politiků ve společnosti poměrně vysoká a…