Miloš Zeman uspořádal v květnu* soukromou prohlídku českých korunovačních klenotů pro vybrané velvyslance. Do Vladislavského sálu tehdy pozval zástupce monarchií – španělského ambasadora či britskou velvyslankyni –, ale také řadu dalších a každého pěkně přivítal. V jeden moment stanul ve dveřích sálu i americký velvyslanec Andrew Schapiro. Natáhl ruku k pozdravu, Zeman také, udělal krok přes práh a – nic, dveře se ani nehnuly. Zůstaly otevřené a ambasador vkročil dovnitř. Ostatně jako několikrát předtím za uplynulý rok.
O to větší překvapení vyvolala sotva o týden později veřejně pronesená slova českého prezidenta, že dveře Pražského hradu zůstávají pro Schapira zavřené. „Není tomu rozumět,“ kroutí hlavou člověk dobře obeznámený s děním na lince Praha–Washington. „Vůbec nechápeme, co tím chce Miloš Zeman říct.“
Rezignoval bych
Kdyby byl Andrew Schapiro obyčejný diplomat, číst si o sobě v novinách by byla sice nepříjemnost, ale nic zásadního. Chicagský právník a Obamův spolužák z Harvardu je ale přímým zástupcem Spojených států v Česku a výhrady z prezidentových úst tak musí řešit – už proto, že o Zemanově novém zavírání dveří před americkým vyslancem reportovaly zahraniční agentury do světa.
Jak to Schapiro řeší a co to pro něj znamená, však není možné zjistit. Už tak dost ritualizovaný svět diplomacie je v tomto případě ještě sešněrovanější – americká ambasáda se rozhodla k celé kauze mlčet. Schapiro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
