My, nejnadanější. ODS se chystá doplnit povinný politický optimismus
 
2-kom-2
Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer

Půjde o stranický sněm, jehož bude snadné si nevšimnout. Občanská demokratická strana přečkala politický infarkt a pomalu se staví na nohy. Nejvíc problematické tváře jsou pryč, program je učesaný do nové podoby, ambice jsou skromné. Ostatně opět u moci chce občanské demokraty podle dlouhodobých průzkumů méně než desetina voličů. Nic na tom nemění ani pohodlný pobyt v opozici, kde strany obvykle rostou. „Musíme vydržet stres, že se procenta nehýbou,“ svěřila se serveru iDNES.cz minulý týden neúspěšná kandidátka na premiérku Miroslava Němcová.

Na stranický kongres tento víkend v Ostravě si občanští demokraté jedou zvolit vedení a doplnit povinný politický optimismus. Parlamentní konkurence a vlastní zlozvyky jsou ale těžcí soupeři.

Jezte lokálně

Pokud se člověk v uplynulých letech do ODS beznadějně nezamiloval (i to se mohlo stát), tak patrně po minulých volbách poměrně těžko hledal důvody, proč by měl propadu téhle strany litovat. Cynismus vůči právnímu státu, odevzdání jeho podstatné části do rukou kmotrů a jako vrchol zneužití tajné služby šéfkou kanceláře premiéra k hledání „kompromateriálů“ na milostnou soupeřku byly lekcí, na niž se rychle nezapomíná. Dokazuje to útěk voličů, který nemá co do rozměrů po roce 1989 konkurenci.

Reklama
Reklama

Od volebního debaklu před dvěma lety ODS neměla šanci předvést, v jaké podobě vlastně přežila. Pobyt v opozici nikoho příliš neprověří. Zprávy z nitra strany nicméně říkají, že ji dál povede nynější předseda Petr Fiala. Bývalý rektor Masarykovy univerzity má pověst čestného politika, s nímž se dá rozumně dohadovat, což v ODS i jinde v tuzemsku nikdy nebyla samozřejmost. Ovšem navenek Fiala rád vystupuje jako zarytý ideolog, který ze sebe sype fráze o škodlivosti regulací a státního dohledu.

Ve stejném duchu je laděný i stranický program, jejž Fiala zaštiťuje. Kreslí nám obrázek správňáckého pravicového státu, kde soudy „rychle rozhodují“, platí „jednoznačné zákony“, funguje „spolehlivé spoření na penzi, takže každý ví, jak velký bude důchod“, „policie nás chrání, ale nešikanuje“, železnici provozují i soukromí dopravci, zemědělci obstojí v konkurenci a – pozor, to je u občanských demokratů změna gusta – „lidé si stále více nakupují lokální potraviny“. Řešení kontrolní otázky, jak toho z pozice vlády dosáhnout bez nenáviděné regulace, není v této fázi propagačního tažení podstatné. Nicméně z praxe už víme, že s vládní odpovědností je život komplikovanější a ne vždy za to mohou koaliční partneři.

I v tlustě narýsovaných ideologických linkách pohádky o malém státě občas drhnou. Například když je třeba udržet školství jako elitní klub (místa na univerzitách chce ODS jen pro „ty nejnadanější“). Nebo když chce strana zahrát na strunu sociální xenofobie („státní podpora jen pro ty, kteří chtějí pracovat,“ hlásá program). Anebo když se ODS rozpomene na svůj vztah k občanským iniciativám se zeleným laděním a slibuje posílit „postavení státu a místních obyvatel“ proti „nepřiměřeně silnému postavení ekologických aktivistů“. Silnější stát tedy až tak nevadí, pokud má z nadaných vytřídit „nejnadanější“, odhalit a potrestat každého, komu se dost „nechce pracovat“, nebo když je třeba přistřihnout křídla lidem, kterým se nelíbí například vymývání zlata z půdy kyanidem či dálnice za humny.

Dá se to snést

I na těchto detailech je vidět, že ODS si drží mentalitu malé strany, která velkorysost, politickou vizi a velké cíle typu vymýcení korupčního prostředí nebo pěstování spojeneckých vazeb nahrazuje potřebou vymezit se proti určitým skupinám obyvatel. V našem případě těm, kdo nemají práci, trochu hůře studují nebo mají kuráž při ochraně životního prostředí. À propos: o korupci, neoficiální obchodní značce ODS z minulosti, se programové teze vůbec nezmiňují. A pokud jde o spojence, tedy především EU, politika občanských demokratů je v rukou prvního místopředsedy Jana Zahradila, muže, který je posedlý averzí vůči německé kancléřce a její proevropské vládě, tedy nejdůležitějšímu českému spojenci.

Na druhou stranu po volbách v Polsku je třeba se radovat i z maličkostí. ODS je pod Fialovým vedením celkem snesitelnou konzervativní formací, která nehodlá na rozdíl od svých polských kolegů měnit veřejnoprávní média v lokaje státu, nechce protiprávně obsazovat Ústavní soud a cyklisté, vegetariáni i homosexuálové ji nechávají v klidu. Díky za to.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
ODS
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2192

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte