Eurozóna na vzestupu

Starosta městečka Elmas na jihu Itálie se v roce 2014 rozhodl řešit neutěšenou situaci nezaměstnaných mladých lidí zoufalým pokusem: zaplatil z městského rozpočtu desítce zájemců intenzivní kurzy angličtiny, aby si mohli najít práci v zahraničí. Je docela možné, že dnes tito mladí lidé zapadli mezi čtvrt milionu Italů, kteří před domácí krizí prchli do Londýna, nebo mezi další stovky tisíc, které žijí roztroušeny po celé Evropě.

Po rocích úpadku, kdy v letech 2008–2014 klesl průměrný italský plat o čtyři procenta, se však země začíná zvedat. A to samé platí pro celou eurozónu, jejíž celková velikost ekonomiky se letos dostala na úroveň před krizí z roku 2008. A také vyhlídky na růst HDP vypadají podle odhadu Evropské komise pro letošní a následující rok docela nadějně – 1,6 a 1,8 procenta. S tím by měl souviset i ústup nezaměstnanosti, která by v příštím roce mohla v celé eurozóně konečně klesnout pod deset procent. V sérii špatných zpráv a krizí, jimž dnes EU čelí, je to důležitý záblesk naděje. A také důkaz, že reformy v jednotlivých státech, hlubší integrace eurozóny a odvážná strategie Evropské centrální banky začínají dohromady dávat smysl.

Recept

Itálie je příkladem země, která byla k reformám dotlačena až ve chvíli, kdy už nebylo zbytí. Levicový premiér Matteo Renzi sérií zákonů a daňových úlev proti silnému odporu odborářů rozhýbal pracovní trh, jehož zkostnatělá obrana „jistot“ znemožňovala mladé generaci najít si práci. A nezaměstnanost začala klesat.…