Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Rozhovor

Hovoří Země

Světový tisk jej nazývá „mluvčím lidstva pro styk s mimozemšťany“. Americký psycholog Douglas Vakoch, dlouholetý pracovník SETI Institute, usiluje o to, abychom poslali zprávu jiným kosmickým civilizacím, a podílí se na sestavování jejího textu.

Douglas A. Vakoch
Douglas A. Vakoch • Autor: Milan Jaroš

Světový tisk jej nazývá „mluvčím lidstva pro styk s mimozemšťany“. Americký psycholog Douglas Vakoch, dlouholetý pracovník známého výzkumného ústavu SETI Institute, usiluje o to, abychom poslali zprávu jiným kosmickým civilizacím, a podílí se na sestavování jejího textu. Co bychom na sebe měli prozradit? A jakým jazykem? Vědec, který přijel do Česka na pozvání organizátorů festivalu Academia Film Olomouc, se domnívá, že mimozemšťanům by nemělo smysl nabízet naši vědu ani techniku. Zajímalo by je, jaké to je být mladou, rychle rostoucí civilizací s nejistou budoucností.

Působil jste v kalifornském ústavu SETI, který se zabývá hledáním jiných civilizací v kosmu. Říká se, že tamní vědci chladí v lednici lahev šampaňského, kterou chtějí otevřít, až budou mimozemšťané konečně objeveni. Je to pravda?

Mohu potvrdit, že je to fáma. Ale zjistil jsem to teprve nedávno. Přijeli k nám filmaři, kteří točili o SETI dokument, a chtěli tu lahev ukázat divákům. Hledali jsme ji, ale nenašli. Jestli tam byla, někdo ji už vypil.

Možná mu došla trpělivost. Zachytit umělý signál z vesmíru se marně snažíme už 55 let.

Lidé si kvůli tomu často myslí, že mimozemšťané nemohou existovat. Podle mne jsme však zatím neuspěli proto, že vesmír je zkrátka velký a my jsme s hledáním teprve začali. Pátrání bylo navíc velmi sporadické, řadu let se nedělo nic.

Dříve jsme naslouchali vesmíru vždy jen na jedné určité frekvenci rádiových vln. Dnes využíváme levné a výkonné počítače, takže ústav SETI nedávno zkoumal přibližně 15 tisíc hvězd na devíti miliardách frekvencí. A byl to pořád jen začátek: Loni ústav získal peníze od ruského filantropa, podnikatele a vědce Jurije Milnera, který se zavázal, že během deseti let věnuje na SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence, hledání mimozemské inteligence) částku 100 milionů dolarů. Díky těmto penězům bude každý den nového hledání odpovídat přinejmenším celému roku minulých snah. Během příští dekády tak můžeme prozkoumat milion hvězd. To už je dost na to, abychom měli šanci uspět, pokud jiné civilizace existují a snaží se vysílat.

V jakém jazyce by vysílaly?

Zřejmě v jazyce matematiky. Autoři zprávy by museli postavit vysílač, takže by nejspíš znali základní matematické principy, pojem čísla, sčítání a podobně. Museli by také něco vědět o fyzice a o mezihvězdném prostoru. Otázkou samozřejmě je, jakou část matematiky a fyziky ke komunikaci použít. Myslíme si, že nejjednodušší by bylo prosté počítání.

Jak by tedy signál mohl vypadat? Série prvočísel jako ve filmu Kontakt?

Na rozdíl od přírodního šumu, který vysílají hvězdy, galaxie a další přirozené zdroje, by nepřicházel v celém spektru frekvencí. Zřejmě bychom jej naladili jen na jednom či několika málo kmitočtech. Zadruhé by měl poutat pozornost nějakým vzorem, který příroda nevytvoří. Takže by to třeba opravdu byla série prvočísel – přirozených čísel, z nichž každé je dělitelné jen sebou samým a jedničkou: Pulz – číslo jedna. Pulz, pulz – dvojka. Tři pulzy po sobě, trojka, pět pulzů, pětka. A tak dál. Neumíme si představit, jak by něco takového mohla vytvořit příroda.

Reklama
Reklama

Ve skutečnosti ale může být zachycený signál úplně jiný a nebude vůbec jasné, zda je umělý, nebo ne. Budeme muset zjistit, jestli obsahuje nějakou podrobnější zprávu, jestli máme postavit větší anténu, naslouchat déle…

Světový tisk vás představuje jako „mluvčího Země“, člověka, jenž bude s mimozemšťany komunikovat, pokud se ozvou. Je to nadsázka? Co třeba OSN?

Na celém světě dnes svůj čas a energii věnuje SETI jen pár lidí. Pokud ale opravdu zachytíme signál, budou pak na tom pracovat nejlepší mozky světa. Existují mezinárodní protokoly, jak postupovat, vytvořené například Mezinárodní astronautickou akademií a Mezinárodním ústavem kosmického práva. Zakotvují především dva principy: Nejprve je nutné signál ověřit. Nechceme se stát obětí žertu třeba chytrých doktorandů na MIT, kteří se nabourají do našich systémů. Pomocí více observatoří musíme zjistit, zda vysílání přichází skutečně ze vzdáleného vesmíru, nikoli od nějaké družice. Jakmile si budeme jisti, nastupuje pravidlo – řekněte to celému světu. Mimozemšťané jistě neposílají zprávu jednomu vědci, ale celé planetě.

Po zveřejnění by se OSN pokusila přimět členské státy ke společnému postupu. V prvních týdnech by stávající výzkumníci SETI byli nepochybně konzultováni, pak by je ale vystřídali lidé s tou nejlepší možnou kvalifikací v různých oborech.

Jaké je být mladý

Vy jste ústav SETI letos opustil a zahájil vlastní projekt, v jehož rámci usilujete o to, aby také lidstvo vysílalo poselství pro mimozemšťany. V čem by se lišilo od předchozích pokusů?

Nejslavnější zprávu lidé vyslali v roce 1974 pomocí největšího světového radioteleskopu Arecibo na Portoriku. Trvala jen tři minuty, adresátem byla kulová hvězdokupa M13 vzdálená 25 tisíc světelných let od Země. Pokud dostaneme odpověď, nebude to tedy dříve než za 50 tisíc let.

Zpráva začínala čísly od jedné do deseti ve dvojkové soustavě, pokračovala tím, které chemické prvky jsou důležité pro pozemský život – vodík, uhlík, kyslík, dusík, fosfor. Dále informacemi o naší DNA, o tom, jaký je náš vzhled, jak jsme vysocí a jak vypadá naše sluneční soustava. A pak tam bylo číslo, které se od té doby dramaticky změnilo: počet lidí na Zemi. Tehdy to bylo 4,2 miliardy, dnes přes sedm miliard.

Problém je v tom, že pokud by někdo ve hvězdokupě M13 poselství zachytil a řídil se stejnými pravidly jako my, zpráva by ho o svém umělém původu nepřesvědčila. Požadujeme totiž, aby se vysílání opakovalo. S kolegy proto chceme, aby příští pokus nebyl jednorázový. A také bych chtěl v poselství popsat něco, co je vlastní pouze lidem. Oni zřejmě znají chemii, my také. Proč si vyměňovat jen informace známé oběma civilizacím?

Co bychom jim o sobě měli říci a jak?

Některé věci v matematice souvisejí s naším citem pro krásu – například Fibonacciho posloupnost, pojmenovaná po italském matematikovi, který ji objevil. Každé číslo je v ní součtem dvou předchozích: 0, 1, 1, 2, 3, 5 a tak dále. Fibonacciho posloupnost se přitom vztahuje k růstovým vzorům a projevuje se v přírodě, například ve schránkách plžů nebo ve spirálních galaxiích – v objektech, které my lidé pokládáme za esteticky krásné. Není to druh krásy, kterou by obsahovaly třeba obrazy Jacksona Pollocka, přesto lze pomocí této posloupnosti něco říci o našem citu pro estetiku.

Ještě lepší by bylo poslat zprávu, která by byla modelována pomocí hudby. Hudba je fundamentálně matematická díky tomu, jak spolu souvisejí harmonické frekvence. Slovník, jímž hudbu popisujeme, je slovníkem fyziky, stejné parametry používáme k popisu přenosu signálu mezihvězdným prostorem.

Jak by ale jiná civilizace věděla, že kód, který zrovna přijímají, má popisovat hudbu?

Komunikace s někým jiným vždy zahrnuje jistý stupeň nejednoznačnosti. Když se v galerii díváte na obraz, který vás nějak oslovuje, jak víte, že právě tenhle smysl mu chtěl malíř dát? Přenáší se tu význam, který je důležitý pro příjemce. Není jisté, že by nám mimozemšťané porozuměli, nejspíš by pochopili, že chceme něco zvláštního sdělit.

Jste psycholog. Očekáváte, že mimozemšťané budou mít stejnou psychiku jako my?

Neočekávám. Nemyslím si, že by vnímali svět stejně. Kolegové často v minulosti tvrdili, že budou rozumět obrázkům, protože zrak se na Zemi vyvinul nezávisle asi čtyřicetkrát. Jenže na naší planetě existuje prostředí, které vývoji zraku nahrává. Co když bude na té jejich hodně mraků, tma? Nebo velký hluk, takže se nevytvoří sluch? Mohou používat hmat nebo čich. Nemůžeme pak čekat, že budou mít stejnou psychiku.

Pak ale nemusí poselství vůbec rozumět.

Máte pravdu, ani když jim pošleme jen naši reprezentaci periodické tabulky prvků, nemusí tento vzor rozpoznat. Právě proto velmi silně obhajuji názor, že bychom měli zprávu jiným civilizacím vyslat my sami. Věřím totiž, že oni nám porozumějí spíše než my jim.

Proč?

My dokážeme komunikovat na mezihvězdné vzdálenosti jen necelých 100 let. Vesmír přitom existuje téměř 14 miliard roků. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by se u jiné civilizace první století schopnosti komunikovat potkalo s naším. Spíše budou mít pokročilou techniku už tisíce, ne-li miliony let. Budou zkrátka vyspělejší. Mohou se proto ohlédnout a představit si, jak asi bude přemýšlet a čemu bude rozumět mladá civilizace.

Podle mého názoru ano, ale komunita SETI se tomu brání. Svědčí o tom třeba poselství jiným civilizacím na palubě obou sond Voyager, které NASA vypustila v roce 1977 a které již vstoupily nebo brzy vstoupí do mezihvězdného prostoru.

Tehdy padlo rozhodnutí, abychom ukázali jen věci, na něž jsme hrdí. Autoři jednak chtěli prezentovat jen to nejlepší z lidstva, jednak se báli, aby poselství nevyhlíželo jako hrozba: žádný obrázek jaderného hřibu, který by říkal – podívejte, jak jsme drsní.

Proč tedy chcete prozrazovat i negativní stránky naší povahy?

Největší vypovídací hodnotu mají podle mě právě věci, na které nejsme hrdí. Jestliže budou příjemci zprávy mnohem vyspělejší, co jim můžeme nabídnout? Zřejmě nic z vědy nebo pokročilých technologií. Spíše připomínku, jaké to je být mladý. Jsme v kritickém bodě, kdy zápasíme o přežití, o pokračování druhu. Když existujete miliony let, možná jste už zapomněli, co znamená být smrtelný a žít v nejistotě ohledně toho, zda vaše civilizace přežije. Možná vás budou nejvíc zajímat chaotické, stresující prvky v životech cizích bytostí.

Někteří vědci namítají, že vysílat by bylo nebezpečné – něco jako křičet v džungli plné šelem.

Stephen Hawking v roce 2010 varoval, že když prozradíme svoji existenci, mimozemšťané mohou přijít a zmocnit se naší planety a jejích zdrojů. Tehdy jsme ale ještě s jistotou nevěděli, že planety zemského typu jsou v kosmu všude. Dnes už to víme, a tak se nezdá, že by mělo smysl cestovat napříč galaxií až k nám. Proč letět tak daleko za něčím, co je pravděpodobně možné nalézt mnohem blíž?

Lze si jistě představit, že by mimozemšťané byli prostě agresivní a chtěli by nás vyhladit. Ani pak ale nemá smysl mlčet. Každá civilizace, jež umí cestovat mezi hvězdami, dokáže také detekovat slabé televizní a rozhlasové vysílání, které se šíří ze Země. Umíme to i my. Pokud se budou naše radioteleskopy zdokonalovat stejně jako dosud, pak nejpozději za 300 let dokážeme takové vysílání zachytit dokonce až do vzdálenosti několika set světelných roků.

Dnešní satelitní technologie pro šíření televize jsou ale mnohem efektivnější než někdejší analogové vysílače. Země proto na radiových vlnách zvolna utichá.

Ten původní výtrysk aktivity se však v podobě elektromagnetických vln dál šíří vesmírem. Navíc existuje vysílání, kterého se vzdát nechceme. Radioastronomové například „osahávají“ okolní vesmír pomocí silných planetárních radarů, zkoumají jimi třeba asteroidy, které by mohly ohrozit Zemi. Silné radary používají i letiště. To vše prozrazuje naši existenci.

Můžeme se rozhodnout, že budeme tak tiší, jak jen lze. Čím jsme se ale jako druh vyznačovali během několika posledních milionů let? Zkoumali jsme své okolí, vyšli jsme z Afriky, obepluli svět, pronikli do mořských hlubin. Úmyslně mlčet by byla radikální změna v tom, jak sami sebe definujeme. A nemyslím si, že by to nějak zvýšilo naše bezpečí. Pokud existuje civilizace, která může přiletět na Zemi, nemá smysl strkat hlavu do písku. Raději se s tím zkusme vypořádat a snažme se stanovit podmínky vzájemného setkání.

Jak často bychom tedy měli zprávu opakovat?

Ideálně každých několik měsíců nebo let. Lze to udělat třeba tak, že se „svezeme“ s  výzkumy těles sluneční soustavy pomocí radaru, které jsem zmínil. Příkladem může být opět teleskop Arecibo, který může fungovat i jako radar: každý měsíc tu po osmihodinový časový úsek mapují nedávno objevené asteroidy, zkoumají, jak daleko jsou a po jaké dráze se pohybují. Během těch osmi hodin se astronomové snaží proměřit co nejvíc asteroidů, často se ale stává, že zhruba hodinu nemají co dělat. To je ideální čas pro vysílání zpráv. Identifikovali jsme již hvězdy, které jsou relativně blízko a radioteleskop v Arecibu by se na ně mohl rychle zaměřit v okamžiku, kdy by neměl co dělat. Vysílat bychom chtěli začít do konce roku 2018 a ke každé z cílových hvězd se v průběhu několika let opakovaně vracet.

Záhadná blikající hvězda

Zaměřuje se nová organizace METI, kterou jste založil, jen na vysílání, nebo i na klasické hledání mimozemských signálů?

Chceme dělat i klasické SETI, vytváříme k tomu globální síť menších observatoří. První dvě, které máme, patří velmi spolehlivým amatérským astronomům. Právě jsme završili první sérii pozorování v Panamě. Nejde již o zachycování rádiových vln, ale optických záblesků, k čemuž se menší observatoře hodí. Hledáme nanosekundu trvající laserové pulzy a pracujeme na tom, abychom je případně mohli sledovat ne pouze jednorázově, v okamžiku zachycení, ale i následně pomocí observatoří z celého světa. Zatím jsme to testovali na velmi zvláštní hvězdě, u které kosmická sonda Kepler, hledající planety obíhající kolem jiných hvězd, objevila podivné kolísání jasu.

Co jste zjistili?

Když se dokonce i velké planety jako Jupiter nebo Saturn dostanou mezi pozorovatele a hvězdu, kolem níž obíhají, způsobí pokles jasu hvězdy o méně než jedno procento. A je to pokles pravidelný – Země takto zastíní Slunce jednou za 365 dní. Loni na podzim byl ale objeven neobvyklý objekt, který ubírá své hvězdě až 20 procent jasu. A není to pravidelný pokles. Testovali jsme tedy nepravděpodobnou hypotézu, že původcem je obří umělá megastruktura na oběžné dráze kolem oné hvězdy a že třeba vysílá optické záblesky. Nenašlo se bohužel nic, ani na rádiových vlnách, ani v optickém oboru.

Co by případná zpráva z kosmu mohla na Zemi změnit?

Někdy se říká, že by naprosto proměnila náš pohled na svět, podobně jako jej změnil Koperník, když odsunul Zemi ze středu vesmíru, nebo Darwin, díky němuž jsme pochopili, že jsme jen jedním z organismů na Zemi. V běžném životě se však lidé starají spíš o fotbal. Obávám se tedy, že z krátkodobého hlediska by žádná zásadní změna nenastala.

Z dlouhodobého pohledu by nám zpráva pomohla pochopit povahu našich vlastních vědomostí. Kdybychom porozuměli alespoň některým jejím částem, znamenalo by to, že naše matematika a věda opravdu zrcadlí něco hlubšího, univerzálního napříč kosmem.

Už jen přemýšlení o kontaktu s jinou civilizací navíc mění vnímání nás samých. Léta jsem vedl projekt, který se jmenoval Earth Speaks (hovoří Země). Žádali jsme veřejnost, aby nám posílala zprávy, které by měli mimozemšťané dostat. Lidé v nich nemluvili o specifičnosti jich samých nebo jejich kultury, neříkali – jsem Čech, Američan, ateista, katolík… Spíše psali: „Posíláme pozdrav z planety Země.“ Snaha o navázání kontaktu pomáhá vnímat sebe sama ne jako jednotlivce, ale jako jednu společnou civilizaci.

Douglas A. Vakoch
Douglas A. Vakoch • Autor: Milan Jaroš

Douglas Vakoch (54)

Vzděláním psycholog, religionista a historik vědy, působil 16 let na výzkumném ústavu SETI Institute v Kalifornii, mimo jiné jako ředitel oddělení pro obsah mezihvězdné zprávy. Zkratka SETI znamená hledání mimozemské inteligence a označuje celé spektrum projektů, které dříve financovala NASA, dnes jsou placeny hlavně soukromníky.

Letos v lednu Douglas Vakoch z ústavu odešel a založil vlastní organizaci METI International, která mimo jiné prosazuje, aby se lidstvo nesnažilo pouze zachytit umělé signály z kosmu, ale také je samo vysílalo (METI = Messaging to Extraterrestrial Intelligence, posílání zpráv mimozemským inteligencím). Kromě toho Vakoch také působí na katedře klinické psychologie soukromé neziskové vysoké školy CIIS – California Institute of Integral Studies.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 764
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte