Nejoblíbenější profesor planety
S filozofem Michaelem Sandelem o umění nadchnout mladé lidi a o frustraci občanů ve většině současných demokracií
Na Právnické fakultě UK jsou všechny židle obsazené, studenti stojí i v rozích velké posluchárny, před vstupem ve frontě čekají další a také vedlejší učebna, kam se dění z auly živě přenáší, praská ve švech. Nepřichází přitom hudebník, herec či slavný politik – ale filozof. Navíc filozof, který neříká provokativní, radikální a sebevědomé zkratky, ale naopak klade otázky po tom, co je morálně správné. Michael Sandel.
„V jedné škole v Texasu udělali pokus. Žákům začali platit za každou přečtenou knihu. Co myslíte, je to dobře, nebo špatně?“ ptá se publika. Ke slovu se dostává studentka Anežka, také jí otec v dětství zaplatil za přečtení knihy o řeckých mýtech a filozofii. „Bavila vás?“ ptá se Sandel. „Ne, ale přečetla jsem ji,“ odpovídá Anežka. „Už jen to může nasměrovat dítě k dalším knihám. Kdyby jen jedno z pěti dětí v texaské škole začalo pravidelně číst, tak by pokus s placením peněz stál za to.“
Sandel hledá někoho, kdo s tím nesouhlasí. „Mění se tím smysl čtení. Děti nečtou z radosti, ale aby za to něco dostaly,“ říká Alex. „Ale radost ze čtení třeba najdou a o peníze jim po čase vůbec nepůjde,“ oponuje Anežka. Filozof debatu pomalu uzavírá. Ve zmíněné škole v Texasu prý studenti opravdu začali číst více knih – především ty s malým počtem stránek, říká profesor. Sál se směje a Michael Sandel přechází k dalšímu morálnímu dilematu.
„Chtěl jsem vytvořit kurz, který jsem si sám přál jako student. Tehdy jsem totiž hodinám filozofie…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
