Michaela H. versus 43 000
Jak pomsta a hokejová byrokracie zkomplikovaly hru pro radost
Češi o sobě říkají, že mají rádi hokej. Pokud je to pravda, pak nemá logiku, proč si tohle potěšení komplikují přísnými byrokratickými pravidly.
Své o tom ví Michaela Hrušková, čtyřiadvacetiletá učitelka v mateřské škole z Ořeší u Brna. A taky ligová hráčka chycená v pasti složitého systému placení vysokých odstupných, která můžou kluby požadovat, kdykoli chce hráč změnit působiště. Stačí, aby přestup provázela nějaká osobní neshoda. To se stalo i Hruškové a jako amatérská hráčka – jiné v Česku mezi ženami nejsou – by měla platit odstupné. Peníze ale nemá, a proto nesmí hrát.
Nebudeme vycházet vstříc
Mezi ženami popularita hokeje roste a Hrušková je jednou z nich. V patnácti začala trénovat s kluky a o rok později nastoupila do ženského týmu. Napřed hrála v Technice Brno, když klub kvůli nedostatku peněz zrušil ženský tým, založily si jeho členky tým nový – HC Cherokees – a přihlásily se do ligy, zatím jediné ženské soutěže rozdělené na dvě české a jednu moravskou skupinu.
Ženská liga ovšem vypadá výrazně jinak než mužská – je čistě amatérská. Hrušková nepodepisovala žádnou smlouvu, nedostávala žádné peníze ani vybavení. Platila roční příspěvek a za to mohla trénovat a hrát. Podobně vypadá hraní hokeje v mužských nejnižších soutěžích.
Předloni v létě však její zálibu zkomplikoval konflikt s trenérem. Na důvody vzpomínají obě strany různě. Podle Hruškové rozčílilo kouče Rudolfa Vallu to, že si o přestávce mezi třetinami v šatně vyřizovala vzkazy na mobilu.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
