Evropa v posledním roce trpí vážnou nemocí: jako by ztratila schopnost, díky níž byla v celém poválečném období tak úspěšná, tedy schopnost dohodnout se na společném řešení problémů. Už i tak opatrní politici, jako třeba německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, nahlas pochybovali, zda EU z nynější krize vzejde jako obvykle posílena, a pohlíželi na její budoucnost s obavami. Poslední dva týdny vrátily naději, že Evropa začala proti této nemoci konečně vyvíjet protilátky.
Dvacet osm členských států v pátek podpořilo dohodu Unie s Tureckem, která má snížit počty žadatelů o azyl přicházejících do Evropy, a především pak dostat chaotickou migraci pod kontrolu.
Podle plánu mají být všichni migranti, kteří na člunech doplují k řeckým ostrovům, vráceni do Turecka. EU za každého vráceného Syřana převezme jednoho syrského uprchlíka letadlem přímo z Turecka. Důležitým detailem je, že z Řecka navrácení Syřané budou zařazeni na konec seznamu žadatelů o legální přesídlení do Evropy – to je má od plavby odradit.
Dohoda je plná rizik a otázek, o nichž jsme psali na těchto stránkách v minulém vydání Respektu. Přesto je dosud nejslibnějším momentem při řešení tzv. uprchlické krize, která je vlastně krizí evropské spolupráce. Může nastartovat strategickou spolupráci EU s Tureckem, o kterou si geografie přímo říká. Nemusí to přitom znamenat, že EU se nechá Tureckem vydírat. Naopak i Evropané mohou zase získat trochu více vlivu na dění v Turecku, který v minulých letech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
