Karel Schwarzenberg je ctihodný muž. Říci něco podobného o někom, kdo se desítky let pohybuje ve veřejném prostoru, tím spíše v politice, není vůbec samozřejmá věc. O víkendu předal vedení TOP 09 Miroslavu Kalouskovi a započal tak své odcházení z politiky. Česká republika se tudíž začíná loučit s mužem, který své vlasti sloužil celý život. Je to trochu netradiční loučení, protože se podle svých slov chystá ještě kandidovat do sněmovny, ale jeho faktický vliv na politiku je od prezidentských voleb každým dnem slabší a rezignace tento ústup vlivu ještě zrychlí.
Bývalý ministr zahraničí je v české politice naprosto mimořádný zjev. A to snad po všech stránkách, jež si umíme představit. Šlechtic, navíc bohatý a s dvojím občanstvím, bohém, mluví staročeštinou s nezaměnitelnou vadou řeči, světově známá osobnost, rád vypráví vtipy či používá bonmoty a usíná, kde je to jen trochu možné.
Do často upjaté, bojovné, až nenávistné debaty politiků mnohdy vnáší lehkost a úsměv. Dokonce i to neustálé usínání, které by jiného stálo kariéru, působí u něj uklidňujícím dojmem, že vlastně o nic tak hrozného nejde.
Chvíli se zdálo, že jeho angažmá v českém veřejném prostoru skončí s odchodem z Hradu, kde dělal kancléře Václavu Havlovi. Česká společnost byla po letech komunistické propagandy naladěná proti lidem s modrou krví, a tak se nezdálo, že by měl v politice šanci. Jenže léta plynula, společnost se měnila, hlavně dorůstaly mladší generace a z nevýhody se stala výhoda. Nejdříve se dostal do Senátu, pak byl ministrem zahraničí, a dokonce se stal předsedou strany, s níž výrazně uspěl ve volbách.
Vlastně největším zázrakem byla prezidentská volba, kde sice nevyhrál, ale získal neuvěřitelných 2 241 171 hlasů. Tomu by ještě v devadesátých letech nikdo neuvěřil.
Tento úspěch však zdůraznil problém, který byl patrný už předtím, ale nevěnovala se mu větší pozornost. Karel Schwarzenberg je člověk, s nímž si chcete posedět a povídat, protože je vzdělaný a zábavný společník, nechtěli byste ale už tolik být jeho stranický či ministerský podřízený. Řadu skandálů, zmiňme například korupční aféry na „topkou“ vedeném ministerstvu práce, nechával být, protože se nechtěl zaplétat do složitých sporů. Nespokojenost zaznívala ze stejného důvodu i z ministerstva zahraničí. Schwarzenberg je ideální reprezentant, ale bídný provozní. V politice je však mnohdy třeba obojí.
Stejný přístup může dokonce předznamenat existenční těžkosti jeho TOP 09. Schwarzenberg nepracoval na růstu nových osobností, takže dnes je její ústředí příliš úzké. Lidsky lze pochopit, že chce „splatit dluh“ Miroslavu Kalouskovi, se kterým stranu zakládal, takže mu přenechá nejen vedení, ale de facto vliv na vše uvnitř partaje. Mnoho dobrého to však nepřinese. Kalousek nejenže není dobrým nástupcem, on je protikladem k mnohému, co Karel Schwarzenberg reprezentuje. Až čas ukáže, jestli ideje a způsoby prvního předsedy dokázaly v TOP 09 zakořenit.
Dnes však můžeme říct: Karel Schwarzenberg se zasloužil o stát
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
