Vladimir Putin neprovedl v Sýrii své energické tahy, protože je odvážnější nebo rozhodnější než Barack Obama, ale protože má jasnější strategii. Putin má spojence, Asadovu vládu. Má nepřátele, odpůrce této vlády. Podporuje svého spojence a bojuje proti svým nepřátelům. Ve srovnání s tím jsou Washington a Západ zásadně dezorientovaní.
Za koho vlastně Amerika v této válce bojuje? Víme, proti komu stojí – proti Asadovu režimu. Také proti Islámskému státu, který je ovšem zároveň hlavním nepřítelem režimu. Také proti jiným džihádistickým skupinám, jež v Sýrii bojují – například Džabhat an-Nusra (pobočka al-Káidy) nebo Ahrar al-Šam. A abych nezapomněl, také proti jednotkám Hizballáhu a poradcům Íránu, kteří podporují syrskou vládu. Západ je téměř proti všem nejvýznamnějším skupinám, jež v Sýrii bojují, což je sice morálně vznešené, ale strategicky poněkud zavádějící.
Ruský tah není tak geniální, jak je teď popisován. Jedná se o zoufalou snahu podpořit jednoho z mála zahraničních spojenců Kremlu a nese s sebou riziko, že se Rusko promění ve „Velkého Satana“ v očích džihádistů po celém světě. Nicméně Putin má aspoň srozumitelný plán. Naproti tomu Spojené státy jsou těsně spjaty s iráckou vládou v jejím boji proti tamním militantním sunnitům, zároveň ale stejné militantní sunnity podporují na opačné straně hranice v Sýrii, kde bojují proti Asadovu režimu.
Washington má v Sýrii několik skupin, které podporuje: syrské Kurdy na hranicích s Tureckem, umírněné jednotky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
