„Konečně o čtvrté hodině dospěl jsem slapův rozběhnuv se hlubokým pískem lesnatého návrší. Prodrav se křovinami stanul jsem na kraji propasti, do níž se veletok blíží. – Nikdy nezapomenu toho pohledu.“ Tak popisuje Emil Holub cestu k Viktoriiným vodopádům. Je to 140 let, kdy český cestovatel, lékař a etnograf jako první zaznamenal vodopády do map. Současně uplynulo deset let od instalování Holubovy busty v Livingstonu. Na jeho „znovuobjevení“ pro Afriku má velkou zásluhu afrikanistka a bývalá diplomatka v Keni a Zimbabwe Marie Imbrová.
Bylo to 17. září 1875 poprvé, co vodopády spatřil?
Ano, během prvního, sedmiletého pobytu na africké půdě vykonal tři cesty a to vše pak zúročil v cestopise Sedm let v Jižní Africe. Přišel sem jako lékař a téměř bez prostředků, proto se usadil nejprve v místě dnešního Kimberley, kde byla v plném proudu diamantová horečka a kde – zpočátku jen v pronajatém stanu – začal provozovat praxi. Svoje cesty mohl uskutečnit, když si na ně vydělal.
Kam se dostal?
První byla v rámci pobytu kolem Kimberley, kde poznal nejstarší etnikum světa, Křováky a Hotentoty – a zklamaně konstatoval, že jsou již zasaženi civilizací. Další cesta následovala po několika měsících, kdy putoval po stopách lovců, kteří zásobovali města zvěřinou. A na třetí cestě, v září 1875, zamířil právě k Viktoriiným vodopádům, kam se vydal po několikatýdenním…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
