Cesta do ráje běžců je vcelku hladká. Při výjezdu z Addis Abeby se sice po silnici mezi auty prochází pár koní a krav, pak ale minibus najede na dálnici, kterou vloni dostavěly čínské firmy. Včetně budek pro výběr mýtného. Dvacet cestujících sviští po novém asfaltu a z okénka vidí první splněné sny o moderní Etiopii. Nové paneláky. Větrný park. Skoro hotovou rychlou železnici. Řidič nahlas pouští ethiojazz, směs domorodého zpěvu a etiopských rytmů s jazzovým zvukem saxofonu, trubky a kláves, a odbočuje na užší asfaltku směřující do kopců. Po třech hodinách jízdy, jednom přestupu do rezavého a pomláceného minibusu a se stále chudším venkovem podél silnice dorážíme do Bekoji, onoho slavného ráje běžců.
Přirovnání není přehnané – dvacetitisícové městečko je sportovním unikátem. Sedm rodáků má ve vitríně olympijskou medaili, zdejší muži a ženy vyhráli zhruba třicet titulů mistra světa a všech těchto úspěchů dosáhli v dálkových bězích.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
