Cesta na Podkarpatskou Rus může dnes stejně jako v dobách spisovatele Ivana Olbrachta, který tu strávil několik let a zdejší problematice se věnoval celá třicátá léta, vypadat jako cesta do minulosti. Podkarpatská Rus představuje pro Česko součást vlastní historie, která není tak vzdálená časově – ještě jsou mezi námi pamětníci –, ale ve společenském vědomí a v kulturní paměti se jeví jako pravěk: uzavřená epocha s razítkem „minulost“. Přesto existují jedinci s nostalgií zamlženým pohledem upřeným na krajinu a lidi tohoto regionu, na hory a přírodu, na postavu pověstného loupežníka Nikoly Šuhaje. Někdo zná i toponyma Užhorod, Mukačevo, Chust nebo si dokáže něco představit pod názvem „Rusín“ a někdo ví, že valná část ukrajinských gastarbeiterek pochází z karpatské oblasti západní Ukrajiny. V podstatě se ovšem vědomosti omezují na to, že Podkarpatská Rus kdysi „patřila nám“, v jiných časech, v jiném světě, který v roce 1938 skončil.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
