Vychováváme budoucí diváky činohry, proto svou práci musíme brát smrtelně vážně. V souvislosti s loutkovým divadlem to zní jako bonmot, nicméně Josef Krofta svá často opakovaná slova myslel… no, prostě smrtelně vážně. Rodák z Uherského Hradiště koneckonců za svůj největší vzor považoval Matěje Kopeckého, který „provozování mechanických představení“ bral jako osvětovou práci už na počátku 19. století. Krofta také dobře věděl, že když na scéně voláte pitvorným hlasem „pidluke, padluke“, čímž přivoláváte a odvoláváte čím dál unavenějšího čerta, není to jen kvůli tomu, aby se děti smály kašpařinám. Ale aby si díky vám třeba časem našly cestu k Faustovi pro dospělé, což už taková pimprlovina není.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
