Napíše-li kuchařku někdo, jehož předchozí sbírka povídek a vzpomínek se jmenovala Budu dělat za drogy, mohl by se čtenář domnívat, že veškeré vaření se tu bude odehrávat zapalovačem na čajové lžíci. Skutečnost ale nemůže být vzdálenější. Kniha, již dala dohromady radikální průkopnice newyorské punkové scény konce sedmdesátých let Lydia Lunch, je nečekaně vynalézavou sbírkou lehkých, ale přitom na zdraví dbajících receptů, které ruší klišé, že bohémští umělci se nestarají o životosprávu. Že nejde o výstřelek, potvrzuje i fakt, že v originále kniha vyšla u nóbl vydavatelství Rizzoli.
Lydia Lunch se honosí slušnou sólovou kariérou, nahrávala se Sonic Youth, Henrym Rollinsem nebo Nickem Cavem, za svůj pseudonym ale vděčí právě jídlu. Když coby šestnáctiletá teenagerka utekla z domova a ocitla se v New Yorku, kam ji zlákal kreativní kvas i levné nájmy, začala se stýkat s tamními undergroundovými kapelami. Všichni byli hladoví a švorc, jí se však vždy podařilo ukrást a donést muzikantům na zkoušky nějaký chutný proviant. Proto jí začali říkat Lunch (Oběd).
Kuchařka s podtitulem „průvodce požitkářky“ je napsaná se stejnou drzostí a revoltujícím hlasem jako většina jejích aktivistických textů nebo provokativních sexuálních povídek. „Ta nejlepší pomsta je dobře se najíst. Jde o rebelii proti všudypřítomnému masovému tržnímu prodeji potravin plných škodlivin, které změnily Ameriku na hnisající národ s rychlým občerstvením,“ píše nasupeně v doslovu. Lunch bere jídlo jako politikum, vaří netrpělivě a vášnivě. Všechny recepty kladou důraz na čerstvost surovin, a ačkoli tu jsou americké vlivy částečně přítomné (především mexická a jižanská kuchyně oblasti kolem New Orleansu), zpěvačka nezapře, že dlouhé roky žila v Barceloně, a tak těžiště repertoáru inspirovaly středomořské suroviny (od řeckého jogurtu po cizrnu).
Každý, kdo začne vařit podle Lydie Lunch, okamžitě pochopí, že všechny její recepty jsou jako dobré punkové songy. Základní suroviny, rychlá příprava i provedení – a ostrost místo peprných výrazů dodá čili.
Lydia Lunch: Máš-li hlad, tak ho hlaď
Přeložil Jan Rejžek, Maťa, 176 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
