Editorial: Nechtěla jsem dělat kašpara

Korunní svědky, kteří se rozhodnou spolupracovat se státními zástupci výměnou za nižší trest, známe většinou jen z amerických filmů. Tam vždy sehrají rozhodující roli v nebezpečné, vlekoucí se kauze. Vzhledem k tomu, že máme tak malou zkušenost se statusem spolupracujícího obviněného, budí Ivana Salačová, která tuto pozici získala, velkou pozornost. O její svědectví v korupční aféře Davida Ratha se zajímají média, veřejnost a pochopitelně i soud.

„Byla jsem už v půli cesty,“ vysvětluje podnikatelka kolegyni Janě Klímové, jak její rozhodnutí přijmout návrh advokáta, aby pomohla policii případ vyšetřit, vlastně začalo. „U předchozího výslechu jsem přiznala, že jsem ty peníze dala, tak jsem ze sebe nechtěla dělat kašpara, který si to pak zase rozmyslí. Na těch nahrávkách našich hovorů to bylo navíc dané. Jsem prostě hlučná, takže já tam fakt byla všude slyšet, i když jsem byla ještě ve vedlejší místnosti. Tak jsem se rozhodla, že si nebudu dál zatěžovat svědomí a lhát.“

Její rozhodnutí nebylo zcela bez rizika. Státní zástupce totiž může dojít k závěru, že svědectví není tak cenné, a navrhne i přes dohodu přísný trest. Nestalo se tak. Více si o tom, jak případ Ivany Salačové probíhal, přečtete na str. 30–32.

Vaší pozornosti doporučuji i článek Ondřeje Kundry, v němž se ještě vrací k informaci, kterou minulý týden zveřejnil náš časopis, a sice k odhalení a vyhoštění ruských špionů českou tajnou službou.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery,

šéfredaktor