Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Glosa

Playback

Byli jsme na koncertě Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 v Rudolfinu. Barokní muzika doprovázená zpěvem i jej doprovázející, z níž kromě tónů vonělo naprosté odevzdání. Nejdřív zahráli a zazpívali J. D. Zelenkovu Missu Divi Xaverii a po přestávce s ní porovnali Bachovo Magnificat. To všechno vybízeno i hlazeno dirigentským baletem Václava Lukse. A vzadu za orchestrem zpívalo devět žen a devět mužů Collegia Vocale. Jenže oni nejsou sbor, dokonce ani chorus. Jsou společenstvím sólistů velmi vědoucích, že každý jeden jejich sólový hlas je skvěle a navzájem doprovázen ostatními hlasy. A když Mistři Zelenka či Bach potřebují tu alt, tu soprán, tu tenor, tu bas, někteří popojdou před orchestr, tam svůj part „vyšijí“, až se tají dech, a odejdou dozadu.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
App Store Google Play Amazon
29. prosinec - 4. leden, č. 1/2015
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 43 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte