Když za mnou v roce 2012 na předávání hudebních cen Vinyla přišel vyšší třicátník a představil se jako Kittchen, nebylo chvíli jasné, jestli si někdo jen nedělá srandu. „Všechen spad dávno spad někde u Poděbrad," zpívala ještě před chvílí na pódiu postava s černou kuklou a lyžařskými brýlemi na hlavě do osobitého elektronického folku, který zněl, jako kdyby ho někdo nejdříve rozřezal motorovou pilou, a pak slepil izolepou. Měli jsme s Kittchenem po koncertě sjednanou schůzku, ale vlastně jsem vůbec netušil, s kým si přes e-mail píšu. Identita muže pod maskou byla tehdy ještě velkým tajemstvím. Mokré vlasy a propocená kukla v ruce napovídaly, že nelže. A navíc jsem zjistil, že ho vlastně znám.
Na domácí hudební scénu vstoupil velmi nenápadně, jako kdyby to byl jen pokus, zda i v Česku může zafungovat šeptanda. Na blogu podepsaném Kittchen se prostě objevilo album Menu. Tiskovou zprávu odeslanou z neznámého e-mailu ale prý většina novinářů ignorovala a prvních pár měsíců to vypadalo skoro beznadějně. Písničkáře, který do zvukových koláží zpívá příběhy z Česka po atomové katastrofě a prezentuje se kutilskými klipy s igráčky, si fanoušci na internetu i média začali více všímat až se zpožděním.
Pak se ale všichni začali ptát, kdo se pod maskou skrývá. Nyní už to víme. Oním originálním autorem je v& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
