Je to jen povrch, říká si. Rozhlíží se z okna tramvaje, po pravé i levé ruce rozjásaně modrá voda Bosporu jako nános barvy přímo z tuby, olej na plátně. Je to jen povrch, koleje, auta, chodníky a lemy rybářů, stovky rybářů nahazujících z mostu dolů. Most je vysoký, drobné stříbrné rybky čiperné bojem o život létají na vlascích vzduchem, létající ryby nad zátokou Zlatý roh, nahoře pohlednice, dole olej na plátně, to se jim ty vlasce nekříží? Vítr je bere do širokých oblouků. Nezamotají se? Rybáři hustě podél zábradlí, staří muži v bílých košilích a placatých čapkách, synové a vnuci v bleděmodrých košilích s vyhrnutými rukávy, děti ve vytahané bavlně. Pod jejich nohama stříbrné rybky líné umíráním poulí oči z polystyrenových nádob.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 56 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
