O pokrývačství

Se zpožděním se mi dostala do rukou úžasná knížka. Jmenuje se Identita génia. Napsala ji Pavla Váňová a je to stočtyřicetistránkový sumář obřího dvoudílného pojednání profesora T. J. Looneye o tom, že William Shakespeare byl – podle slovníku disidentů a jejich přátel – pokrývačem všeho, co pod jeho jménem napsal Edward de Vere, sedmnáctý hrabě z Oxfordu. Ano: Shakespeare poskytl za úplatu své jméno někomu, jehož identita musela zůstat utajena. Důkazů je sneseno tolik, že – ač provázen Shakespearem skoro po celý život – zprávě o jeho pokrývačství věřím. I přesto, že jsem mu tolikrát děkoval za chvíle, kdy jsem se k jakémukoli jeho dílu dostal též v časech nejhoršího útlaku (byl i v knihovnách uranových lágrů!) a čerpal z něj dávky pro svou odolnost. I když se o shakespearovské dvojjedinosti hovořilo a psalo tolik let, moc to k uvěření nebylo – byla to jen taková lechtivá hra. Teď je to (aspoň pro mě) bomba.