Několikrát týdně mi přijde e-mail nebo zazvoní telefon s pozváním na kávu či rodinnou oslavu. A to od úplně neznámých lidí. Ne, nejsem zaregistrovaná v žádné seznamovací agentuře, jen jsem živou cizinkou v pomalém ruském maloměstě. Během několika měsíců, které učím na místní škole, si ze mě udělaly kamarádku čtyři slečny na vysokých podpatcích, našla jsem pár potenciálních partnerů, kteří ode mě naivně očekávali pozvání do Evropy, a také jednu ruskou babičku. Poprvé za mnou přišla s bonboniérou a rozpustnou kávou a zeptala se, jestli bych nechtěla být její vnučkou, alespoň po dobu svého pobytu. Její dcera prý žije daleko a vlastní vnučka odjela do Prahy. Došlo jí, že je to znamení, aby si „adoptovala“ podobně starou Češku v Rusku.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
